Existují tři způsoby jak pojmout zastupování zájmu občanů v Evropském parlamentu.
1. Ve stejném poměru, v jakém jsou politické strany zastoupeny na státní úrovni, volíme europoslance do europarlamentu. Tedy volič ČSSD volí kandidátku osobností pod značkou ČSSD.
2. Druhou možností je vnímat Evropskou Unii tak, jako vnímá Velkou Británii Skotsko. A tedy poslat do Unie jednu stranu (český ekvivalent Skotské národní strany) a s ní vyjednávat českou pozici. taková strana by vnášela česká specifika do evropského politického diskurzu.
3. Třetí způsob odpovídá na otázku v nadpisu: Do Evropského parlamentu by šly osobnosti rozdělené do dvou stran. Jedna by usilovala o "více Evropy", druhá naopak o "méně Evropy". Českým ekvivalentem Brexitu by tak byl Czexit. O což se nyní neúspěšně pokoušejí Svobodní.
Stranický systém
První typ zastupování na půdě Evropského parlamentu odpovídá poměrně názorům voličů na fungování politiky na státní úrovni. Výhodou je, že čeští socialisté se mohou věnovat evropskéhomu socialismu a čeští libertariáni se mohou snažit dezintegrovat Evropu zevnitř. Nevýhodou je, že se výsledek státních voleb přelévá do evropských, aniž by bylo potřeba vnášet do volební kampaně jakákoli evropská témata. Tento stranický model tak vůbec neřeší, jestli je potřeba méně či více Evropy, ale například zdravotnické poplatky u lékaře.
Státní/národní systém
Druhý typ sice přináší nová témata do kuloárů Evropského parlamentu, nemá ale šanci zaujmout politiky ostatních států. Nepředpokládám, že by francouzský a německý nacionalista utvořili evropskou stranu a společně postupovali proti evropské integraci. Pokud vám to dává smysl, ozvěte se mi. Jedinou a právě nacionalistickou kampaň (tedy: méně Evropy) vede frakce Evropa národů a svobody včele s Marine Le Pen, a frakce Evropa svobody a přímé demokracie, se Svobodnými. Těchto 10 % europoslanců jsou tak podobným politickým bizárem jako je Okamurovo SPD, Sládkovi Republikáni.
Většinový systém
Třetí typ je založen na subsidiaritě a tedy na tom, že místní témata se mají řešit na místní úrovni, regionální v regionech a státní na státní úrovni. Tedy, o tom je-li potřeba více či méně evropské integrace a tedy tzv. "více" či "méně" Evropy, by se mělo rozhodovat v Evropském parlamentu.
Problémem evropské integrace je, že politika nefunguje na principu statického rovnovážného bodu. Tedy nemůžete říct: chci nastavit stupeň integrace na padesát procent a dalších padesát let s tím nic nedělat. Evropská integrace je dynamický proces, proto je tedy o ní nutné diskutovat a udávat Evropě směr.
Evropský parlament je tvořen 751 poslanci.
751 poslanců je vysoké číslo. Vezmeme-li ale v potaz, že Evropská unie má 507 milionů obyvatel, není to zas tak velké číslo. Jeden mandát tak zastupuje 675 000 euroobčanů. Pokud bychom takto sestavovali sněmovnu, měli bychom 15 poslanců v parlamentu.
Budu rád, když se v roce 2019 podaří zvýšit zájem občanů o své jediné přímé zastoupení ve strukturách evropských institucí a oněch 21 budoucích europoslanců bude již v první den kampaně vědět, zda-li chce více či méně Evropy.
Převzato z profilu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
