Z anglické Wikipedie: Lidé jsou sociální tvorové a jsou tvarováni sociálním kontextem a určitá indoktrinace pochází už z dětství ze vztahů mezi rodiči a dětmi –  a má podstatnou funkci při vytváření stabilní komunity se sdílenými hodnotami.

V politickém kontextu je indoktrinace zkoumána jako nástroj třídního boje, ve kterém státní instituce „konspirují“  s cílem udržet status quo. Zvláště státní vzdělávací systém, policie a psychiatrie bývají obecně pokládány za nástroje pacifikace veřejnosti. Dovedeno do extrému, jak ukazuje George Orwell v románu „1984“, celý stát kontroluje vše s pomocí propagandy a násilí. Je to obraz totalitního státu. Jsou různé názory na to, které formy vlády méně indoktrinují, když užívají k dosahování svých cílů měně zjevné metody…

Někdy se indoktrinace posuzuje kladně jako nezbytná socializace k udržování společenského řádu. Ale častěji je brána negativně a od socializace odlišována.

Já dodávám: socializace nepotřebuje indoktrinaci; dítě ponecháno samo sobě se také socializuje, tj. snaží se zapadnout do prostředí.

„Velkým neštěstím člověka je, že jeho osobnost, podobně jako tu psí, lze formovat,“ říká A. S. Neill zakladatel Summerhill School – nezávislé internátní školy. Podle něho je to neštěstím proto, že zformovaná osoba je sice  naoko poslušná, ale plná  nejistoty, frustrace a úzkosti, když se octne v prostředí, kde se nemůže opřít a nějaký předformovaný názor. V takové situaci je agresivní.