Podařilo se jim také vnutit většině obyvatel Evropy myšlenku, že druhá polovina minulého století a počátek toho současného jsou dobou kapitalismu a také, že „divoký“ kapitalismus je hlavní příčinou většiny jejich problémů a proto je třeba jej razantně regulovat. Typickým příkladem oligarchy, pragmaticky využívajícího této situace, je u nás ministr Andrej Babiš a jeho účelově založené „nepolitické“ amorfní hnutí.

Vím zcela jistě, že současný ekonomický systém v Evropě se kapitalismem nazývat nemůže. Jedná se o korporativistický, klientelistický a dotační model, novodobý státem vynucený socialismus, ovládající naše životy nejen v ekonomické rovině. Přesně ten, který urputným manipulátorům formátu Andreje Babiše hraje plně do karet. Ze státu se postupně stal skrytý dirigent našich životů, obírající např. v České republice průměrného člověka o nadpoloviční část jeho příjmů, přerozdělující peníze od chudých k bohatým pomocí zákonů a dotací, plíživě omezující jeho svobody, likvidující stále více soukromí a vynucující si pošlušnost. 

Trvale se tak například potkáváme s manipulativním výkladem sociální spravedlnosti ze strany v podstatě všech bývalých nebo současných parlamentních stran. Pan Babiš se svým odkazem na jeho „sociální cítění“ do této skupiny bez pochyb sám řadí. Sociálně spravedlivý je údajně takový systém, který solidárně přerozděluje. A to prý od bohatých k chudým. Toto je však jen jeden z možných výkladů pojmu sociální spravedlnosti a kdo se tomuto pojetí vzpírá, je automaticky onálepkován jako nemorální sobec. Je však nutné zdůraznit, že tok peněz je dnes v realitě přesně opačný a že určené finance ve výsledku solidárně používány většinou vůbec nejsou. Princip „od bohatých k chudým“ je sám o sobě zvrácený, pokud je vynucený násilím státu tak jak je tomu dnes. Solidarita se prostě používá jen jako záminka, jak ze všech (nikoliv jen těch bohatších) vytáhnout peníze pro přerozdělení vybraným skupinám či na stát přisátým „podnikatelům“. Je tedy opravdu pravice pro bohaté a levice pro chudé, pokud se skutečná pravice snaží o nastavení rovných podmínek pro všechny bez rozdílu? Vždyť například stát bere na daních běžným občanům více než čtyřnásobek toho, co vyžadoval od občanů na vlastní chod za první republiky. Bylo tehdy Československo nějakou banánovou republikou? Proč nám tedy levice všeho druhu chce nadále zvyšovat daňové zatížení, byť třeba skrytě, a říká tím, že stát nemá stále dost?

Podle mého názoru je sociálně spravedlivý ten ekonomický režim, ve kterém se každému dostává podle jeho zásluh a nikoliv podle toho, jak hlasitě křičí nebo jak silné má svaly. Tvrdý a opravdový kapitalismus je tak sociálně spravedlivý. Nikoho neokrádá a současně umožňuje přirozenou solidaritu v rámci rodiny či společnosti. Fungovalo to tak do počátku minulého století, spíše po celé věky, tak proč by to nemohlo fungovat i dnes? Proč máme tedy pod záminkou solidarity přispívat na bohatnutí těch, kteří mají ze stávajícího systému jen dojnou krávu?