Dnes po 13 letech od tohoto souhlasu občanů se vstupem do EU se zdá, jako bychom vše, co jsme dokázali za těch více než 25 let svobody, ať to dobré či špatné, ať to byl vyšší hospodářský růst, zaměstnanost, vyšší konkurenceschopnost či přístup na trhy anebo někdy i sporné evropské dotace, že to všechno jsme ochotni hodit za hlavu a vyměnit za zcela nejistou a podle mne i špatnou budoucnost mimo EU.

Představy, že naše země, ležící ve středu Evropy, může být takovým ostrovem jako Švýcarsko s jeho finančním systémem a od středověku pěstovanou „neutralitou“ anebo Norskem, když postrádáme jeho nezměrné zásoby ropy a zemního plynu, či snad londýnským CITY, jež je finančním ostrovem skutečně nezávislým na vnitřních pravidlech Evropy, to vše jsou nesmyslné iluze. Jsme srdcem Evropy, které do ní patří. Tyto iluze prodávají prodavači většinou s daleko jinými zájmy, než jak nám je předestírají. Hraje se především o návrat ruského vlivu na naši zemi. Dokonce možná rusko – čínského vlivu, jakési nové parcelace zájmů těchto velmocí.

Jednotná Evropa vadí především Rusku

Komu jednotná Evropa vadí v první řadě, je Rusko, fašisté a xenofobové různého zaměření a původu. V Evropském parlamentu jsme neustále konfrontováni s neuvěřitelně výkonnou ruskou propagandou, která se neštítí jak sofistikovaných metod ovlivňování, tak zcela průhledných lží. Jednotlivé státy Evropy se dají daleko lépe využít k vlastním zájmům, pokud je nesvazují jejich společné hodnoty a vlastní prostor svobody, práva a bezpečnosti. Jsem přesvědčen, že dnes se pod pláštíkem uprchlické krize rozehrává geopolitická hra, na jejímž konci má být opětovné přimknutí České republiky jakožto vazala mocnosti(em) Východu. Uprchlická krize možná paradoxně jen předčasně ukázala pravé tváře jednotlivých aktérů.