V dnešní době je toto téma probíráno čím dál častěji. Austrálie se chystá vysázet miliardu nových stromů na základě předchozích zkušeností, kdy se potýkala s lesními požáry a vyprahlou půdou. Turecko se dokonce chystá vyhlásit státní svátek, během něhož lidé budou sázet nové stromy. A proč tak náhle? Odpověď je jednoznačná. Neustálým kácením lesů dochází k úbytku kyslíku, které stromy produkují a pojímají oxid uhličitý potřebný k fotosyntéze. Výsadbou nových stromů docílíme minimálně zmírnění klimatických změn a ostatních negativních dopadů na naši planetu.

Do pasti jsme se chytili už v 18. století…

Proč se tedy neinspirovat v Turecku a nevyhlásit i v Česku „státní svátek lesů“, během něhož by se lidé mohli podílet na záchraně českých lesů výsadbou či odklízením spadaných větví? Najdou se sice někteří aktivisté, kteří pomáhají i nyní, ale to je pouhá kapka v moři. Na Šumavě – a nejen tam – se objevil opakovaný problém, a to kůrovec, známý také jako lýkožout. Již koncem osmnáctého století se vysazovaly smrky z toho důvodu, že rostou rychleji než ostatní stromy, a také jejich dřevo mělo mnohem širší využití. Bohužel smrky mají mělké kořeny, a narozdíl od ostatních stromů, tj. borovic, buků či dubů mají tendenci usychat či slábnout, čímž se snadněji stávají potenciální kořistí kůrovce.