Práce je zdrojem obživy. Od zaměstnání se odvozuje sociální status. Zaměstnání formuje náš životní styl a je jedním z důležitých zdrojů naší sebeúcty. Vysokou nezaměstnanost dnes proto lidé právem vnímají jako největší problém české společnosti. I když zrovna práci mají.
Většina receptů, které politické strany a hnutí předepisují na léčení tohoto, řečeno slovy lorda Beveridge, sociálního zla, nepřináší nic nového. Hlavně musíme víc investovat = lít víc a víc peněz z veřejných rozpočtů do nenasytných chřtánů stavebních firem! Dálnice. Železniční koridory. Temelín. Mnoho nových tunelů… A nesmíme ani opomenout lákat zahraniční investory. Daňovými prázdninami. Sociálním dumpingem, především uměle nízkými mzdami. A jejich kupní sílu dále snížit devalvací místní měny. Třeba to podpoří export? A vinu za to, že vysoká nezaměstnanost i tak přetrvává, tuto vinu je třeba v posledku svést na její oběti, na nezaměstnané samotné. Nedokázali se přizpůsobit nárokům trhu. Právě absolvovali školu a nemají praxi. Určitě by jim onemocněly děti. Je jim už přes padesát. Jsou opálení… Suma sumárum, ono jim stejně tak jako tak vyhovuje nepracovat a žít životem dávkových příživníků…

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ČSSD