Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, vážená paní ministryně, páni ministři, vážení páni poslanci,

předkládám vám zpravodajskou zprávu k tisku 347, dozvěděla jsem se to zhruba před deseti minutami, tak se pokusím se s tím co nejlépe vypořádat. Rušíme tedy obsoletní právní předpisy, je jich zhruba šest tisíc, ty nejstarší jsou z roku 1918 a pak to pokračuje až do současné doby nebo do té méně historické doby. Ty kuriózní případy už tady byly řečeny panem ministrem vnitra, takže já je opakovat nebudu, ale je jich tam samozřejmě daleko více.

V posledních letech je v rámci veřejného diskurzu ať už na úrovni právních profesionálů, či mezi širokou laickou veřejností diskutována problematika přehlednosti českého právního řádu, s níž úzce souvisí i počet vydávaných právních předpisů. Právní řád České republiky obsahuje velké množství právních předpisů a vyhlášených mezinárodních smluv, přičemž nemalá část z těchto právních předpisů je již obsoletních. Zvyšuje to tak obrovskou právní spleť, ve které je velmi těžké se vyznat samozřejmě jak pro profesionální právníky, soudce a tak dále, všechny, kdo pracují v justici, takže nemluvě samozřejmě o občanech České republiky, kteří nemají právní vzdělání, pro ty je to ještě obtížnější.

Adjektivem obsoletní se označuje právní norma, která je sice stále formálně platná, neboť nebyla předepsaným způsobem zrušena, avšak už se nepoužívá, nemá právní účinky. Prakticky tedy má stejné účinky, jako kdyby byla zrušena, neboť obsoletní právní norma již nemůže nikoho zavazovat, nemůže zakládat, měnit, ani rušit individuální práva a povinnosti. A z hlediska reálné praxe je existence těchto předpisů zcela nadbytečná. Nicméně jedním z hlavních problémů je právě skutečnost, že nelze často přesně říci, které právní předpisy jsou stále platné a které nikoliv. Pro občany, ale i pro orgány veřejné moci pak může být v některých případech velmi složité se v právních předpisech orientovat a identifikovat, kterým z právních předpisů je třeba se řídit.