Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, kolegyně, kolegové, scházíme se dnes na dalším hlasování o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě. Je to v tomto volebním období už potřetí. O důvěře vládě jsme hlasovali 13. ledna, ale opozice už 2. září 2022 vyvolala první hlasování o nedůvěře vládě. Ano, bylo to v době, kdy Česká republika předsedala Radě Evropské unie a navzdory všem veřejným slibům jsme se tady zabývali pokusem o vyslovení nedůvěry vládě. Další hlasování o nedůvěře bylo velmi brzy poté, 18. ledna letošního roku. Dnes máme 17. října a jsme tu s tímto programem znovu.

Ten opětovný pokus o vyslovení nedůvěry nás určitě stojí čas a energii, kterou bychom nejspíše mohli využít lépe, například tím, že bychom tady hlasovali o zákonech, které na to díky pravidelným obstrukcím, ne mimořádnému nástroji, ale zcela pravidelnému nástroji, který používá opozice, které tady kvůli pravidelným obstrukcím čekají celé měsíce. Ale je to samozřejmě právo opozice, které je potřeba respektovat. Stejně jako při těch minulých vystoupeních, při těch pokusech o vyslovení nedůvěry mé vládě, ponechávám na voličích, aby to celé pro sebe zhodnotili.

Přesto bych se ve svém vystoupení rád věnoval tomu, co má být dnes údajně podstatou tohoto jednání, čemu dnes věnujeme čas. Kdo dnes útočí, na koho útočí a proč. Nejprve se budu věnovat tomu, na koho se útočí. Tento pokus opozice mě totiž přiměl, abych připomenul několik důležitých věcí, které se vládě za pouhé, dokonce necelé, dva roky podařilo udělat pro Českou republiku a její obyvatele. Dovolte mi tedy, abych využil této příležitosti a některé z úspěchů vlády připomenul.