Spolu s A. Němcem a V. Majerem byl bezesporu jedním z nejvýznamnějších předsedů, kteří na pozadí dramatických událostí 20. století vedli Československou sociální demokracii. Jako zkušený odborář, parlamentní politik a čelný představitel tzv. Pětky se zásadním způsobem podílel na politickém životě první republiky. Také jeho zásluhou byla masarykovská ČSR pro mnohé státy v Evropě příkladem vyspělého právního státu, pověstného nejenom svojí demokracií, ale také rozvinutými systémy vzdělávání, zdravotního a sociálního zabezpečení.

Pro mne osobně byl Antonín Hampl vždy vzorem autentické a poctivé reformistické sociálně demokratické politiky. Byl umírněným a přitom mimořádně silným lídrem, který pevně vedl sociální demokraty v období konsolidace po odchodu komunistických radikálů. Vedl je i během těžkých chvil hospodářské krize a období kolem mnichovské dohody. Jeho krédem byla široká spolupráce demokratů všech národností. Usiloval o zlepšení a stabilizaci poměrů i v době druhé republiky, kdy se k moci dostaly vysloveně konzervativně pravicové a nacionalistické síly. Věrný svým sociálně demokratickým ideálům a zásadám zůstal doma i v době, kdy mnozí stejně exponovaní politici demokratického Československa volili často bezpečnější emigraci, a vstoupil bezprostředně po příchodu nacistů do řad odboje. Výrazně se zasloužil o navázání kontaktů mezi exilovou vládou v Londýně a protektorátní vládou Aloise Eliáše, taktéž hrdiny odboje, který byl ve stejném roce jako Antonín Hampl, nacisty odsouzen k smrti. Antonín Hampl byl za svoji odbojovou činnost zatčen a v roce 1941 převezen do věznice Moabit v Berlíně. Zde také, 17. května 1942, na následky fyzických a duševních útrap z opakovaného mučení, zemřel.