Vážené dámy, vážení pánové,

prezident Václav Havel už nejvhodnější slova pro tuto příležitost řekl ve svém prvním novoročním projevu 1. ledna 1990: „Na nikoho, kdo za naši dnešní svobodu tak či onak zaplatil, by nemělo být zapomenuto.“

A tedy odhalením busty Václava Havla - i jeho vlastními slovy - nevzdáváme poctu jen jemu samému, ale všem těm do posledního, kteří se nesmířili s útlakem a nesvobodou a bránili se vědomi si rizika, i když jim hrozilo věznění, utrpení či smrti. Zvedli svůj hlas stejně jako spisovatel a dramatik Václav Havel.

Před Listopadem byl přirozeným lídrem disidentského hnutí, které považuji za pokračování masarykovského humanismu prolínajícího se českými dějinami a svojí politikou se k němu hlásím. Cením si občanské statečnosti Havlovy i ostatních signatářů Charty 77, která zahrnovala nejrůznější názorové proudy od demokratické levice po konzervativní pravici. Václav Havel dokázal tyto proudy sjednocovat, a proto mohl být jejich věrohodným mluvčím.