Vážený a milý pane hejtmane, vážený pane starosto, ve svých dvaceti šesti letech jeden z nejmladších starostů v republice, dámy a pánové,

děkuji, že jste v hojném počtu přišli. Pan starosta řekl, že jsem přijel besedovat. Beseda znamená, že mluví obě strany a ne jenom jedna. Samozřejmě, když jste v televizi, v rozhlase nebo dáváte nějaké rozhovory, tak nemáte bezprostřední zpětnou vazbu a to je chyba. A právě proto jezdím za občany pokud možno tak, aby každý, kdo o to má zájem, se ke mně mohl dostat a nemusel přitom jezdit příliš daleko.

Doufám, že se mi do konce mého funkčního období podaří navštívit téměř všechna místa nad pět tisíc obyvatel a některá významná města těsně pod pět tisíc obyvatel. Benešov nad Ploučnicí nesporně je významné město i díky své nádherné architektuře. Dozvěděl jsem se, že je to saská renesance a doufám, že se Vám podaří prosadit se na seznam kulturních památek UNESCA. Doufám, že se Vám podaří vytěžit z tohoto kulturního bohatství i další rozvoj cestovního ruchu a turistiky.

Abych nemluvil dlouho, tak se pokusím v pěti minutách shrnout, a pak už bude čas na diskuzi, jaké mám základní zásady při výkonu prezidentské funkce. Kdybych měl říci tu hlavní zásadu, tak je velmi prostá. Hájit za všech okolností zájmy České republiky. A věřte mi, že by bylo daleko snadnější, kdybych místo toho seděl na Hradě nebo v lánském zámku, občas podepsal nějaké to lejstro, přijal nějakého nového velvyslance, chválil vládu, ať je jakákoli a zásadně bych nic nedělal. Byl by to život pohodlný, ale vzniká otázka, k čemu potřebujeme takového prezidenta.