Vážená paní starostko, vážený pane řediteli, paní učitelky, páni učitelé, dámy a pánové a především milé děti,

před více než sto lety naší zemi, jakož i zemím sousedním, vládl starý a mrzutý císař, který trpěl nespavostí a proto vstával v půl čtvrté ráno. Ve čtyři hodiny ráno se umyl studenou vodou, v pět hodin ráno snídal a od šesti začínal pracovat. A protože tehdy naši předci byli všichni jeho poddaní, tak se museli podřídit jeho vzoru a museli také pracovat od šesti hodin ráno. Od té doby jsme výrazně pokročili a milé děti, važte si toho, že už nevstáváte jako onen císař v půl čtvrté a že si můžete trošku přispat, i když si myslím, že kdybyste se začaly učit od devíti hodin, tak by to bylo ještě lepší.

Chtěl bych vám samozřejmě popřát, abyste si vážily svých učitelů včetně pana ředitele, o němž jsem se dozvěděl, že v roce 1955 začínal tady ve Stochově jako žák a postupně, informoval mě tak ředitel protokolu a já mu věřím, pane řediteli, možná že o Vás ví víc než Vy sám o sobě, ale v každém případě, říkal mi, že jste zůstal Stochovu věrný, a já si toho velice vážím, a ze žáka se stal ředitel. Blahopřeji.

A zcela na závěr, když někam přijde nějaký host, tak má přinést alespoň malý dárek. A protože je tady šedesát prvňáčků, tak jsem vám přivezl šedesát památníčků se svým podpisem a chtěl bych vám popřát, abyste do těchto památníčků získaly podpisy zajímavých lidí a především svých kamarádů, které v té škole určitě najdete, neboť jedna z nejcennějších věcí je mít kamarády. Bez kamarádů se hezký život prožít nedá. 

Hodně zdaru a hodně štěstí.