Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté,

těší mě, že již devátá konference „Naše bezpečnost není samozřejmost“ se na Pražském hradě koná i v letošním roce. V prvé řadě bych chtěl organizátorům poděkovat za pozvání a omluvit se, že se jí nemohu kvůli jinému programu účastnit osobně. Jsem si přesto vědom, že letošní ročník je výjimečný. Koná se totiž ve výjimečné době.

Již dnes je zřejmé, že datum 24. února 2022 se do dějin zapíše tragickým písmem podobně jako například 1. září 1939 či 11. září 2001. Aktuální dění na Ukrajině svědčí o tom, že relativně dlouhé období míru v Evropě bylo – pohlédneme-li na historii v celé její délce – spíše výjimkou než pravidlem. Zdálo se nám, že v době moderního blahobytu našeho kontinentu je válka zastaralý pojem. Byli jsme přesvědčeni, že ekonomicky, kulturně, ale i lidsky vzájemně propojené země a národy spolu válčit nemohou. Dne 24. února 2022 však všechny tyto předpoklady skončily.

Ruská invaze na Ukrajinu, tzv. „speciální operace“, jak je povinností ji nyní v Rusku nazývat, není ničím jiným než napadením jednoho suverénního státu druhým. Celá tato bojová akce má pochopitelně své hluboké a komplikovaně spletité kořeny, které je možné dlouze analyzovat, probíhá v širších souvislostech, a tak dále. Ale v prvé řadě je v ruském jednání na Ukrajině nutné vidět nepřípustnou agresi a pošlapání mezinárodního práva i bezpečnostního uspořádání v Evropě. Toto je zjevné, to jsou fakta. Vedení Ruské federace rozpoutalo válku v sousední zemi, což je zapotřebí jasně a rezolutně odsoudit.