Dámy a pánové,

dovolte mi, abych úvodem tlumočil blahopřání Jejího Veličenstva královny všem vyznamenaným. Řekl jsem jí, že v roce 1938 stálo tehdejší Československo samo před Hitlerem, a právě proto o dva roky později, v roce 1940 stála Velká Británie sama před Hitlerem. A citoval jsem tehdy Churchillův výrok, protože královna i já máme Churchilla velice rádi, kdy Churchill krátce po Mnichovské dohodě řekl, cituji, Velká Británie stála před dvojí volbou. Mohla ztratit čest, a mohla mít válku. Velká Británie ztratila čest a bude mít válku.

Nesmírně si vážím českých vojáků, kteří bojovali v britských řadách, a mnoha z nich jsem už udělil státní vyznamenání. Chtěl bych vyjádřit radost z toho, že to mohu učinit i dnes při příležitosti audience u Jejího Veličenstva královny. 

Závěrem bych vyjádřil něco, co možná některé lidi bude provokovat. Jsem občas vyzýván k tomu, abych vyznamenal lidi, kteří trpěli pod nacistickým terorem, a já na to odpovídám, že utrpení si zaslouží soucit, utrpení si zaslouží lítost, ale za utrpení se nevyznamenává. Státní vyznamenání je vyznamenání za službu své vlasti, a tedy i za boj za její svobodu. Kdybychom se kochali svým utrpením, nikdy nezískáme nezávislost a vždy budeme podrobováni silnějším sousedem. Proto není náhodou, že medaile, kterou jste, drazí přátelé, byli vyznamenání, se jmenuje Medaile Za hrdinství, dalo by se také říci medaile za odvahu.

Já bych vám chtěl ještě jednou poděkovat za vaše hrdinství a za vaši odvahu a za to, že jste dokázali i v těch nejtěžších chvílích naší národní existence pomoci své vlasti.

Once more, thank you so much for your attention.