Vážený pane prezidente Klausi, vážená paní Klausová, vážený pane předsedo Senátu, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo vlády, vážený pane předsedo Ústavního soudu, Excelence, dámy a pánové,

setkáváme se jako každý rok, abychom při příležitosti státního svátku ocenili práci těch, kdo pomohli České republice a jejím občanům. Při takové příležitosti si vždy připomínám slova Johna Kennedyho: „Neptej se, co tvoje země může udělat pro tebe. Ptej se, co ty můžeš udělat pro svoji zemi." A všichni dnes vyznamenaní své zemi různým způsobem a v různých profesích pomohli.

Přesto ale existuje jakýsi společný jmenovatel skupiny vyznamenaných, který je spojuje. Minulý rok byla takovým společným jmenovatele statečnost a odvaha. Jistě si vzpomenete, jak jsme Medailí Za hrdinství ocenili čin šestnáctiletého chlapce Petra Vejvody, který svůj život obětoval, aby zachránil svoji spolužačku. Podobně dnes budeme oceňovat muže, který se dokázal postavit v Uherském Brodě teroristickému útoku.

Ale když jsem přemýšlel nad společným jmenovatelem dnes vyznamenaných, našel jsem jiné téma. Tím tématem je tradice naší společnosti. Chcete-li poetičtější příklad, tak kořeny, protože společnost můžeme do jisté míry připodobnit ke stromu, kde hloubka jeho kořenů dává tomuto stromu životodárnou sílu a naopak strom, který má kořeny slabé nebo vyvrácené, může těžko odolávat vnějším tlakům. Připomínám slova Edvarda Beneše, který po mnichovské zradě použil obdobnou analogii, když řekl: „Koruna našeho stromu je poněkud osekána, ale sestoupíme-li ke kořenům, strom opět po čase vyraší novými ratolestmi."

Dovolte mi, abych se pokusil o jakési etapy české státnosti, nebo v minulosti československé státnosti, právě na příkladu dnes vyznamenaných. Začnu legionáři. Jsem velmi rád, že mohu odevzdat státní vyznamenání předsedovi Obce legionářské, třebaže je to samozřejmě již příslušník nové generace legionářů. Generace, která bojovala v zahraničních misích proti vnějšímu nepříteli, proti mezinárodnímu islámskému terorismu.