Privilegia ne.... Alespoň tak si vykládám rozsudek soudu v případu muslimské studentky, která žádala výjimku ze školního řádu, a trvala na tom, že bude nosit svůj šátek. Ředitelka školy se proti tomu jasně postavila, a správně řekla NE. Pravidla platí pro všechny stejně. A za to, že chtěla měřit všem stejně, měla platit jako mourovatá, měla se omlouvat, a kdyby to ještě bylo možné, patrně by se žádalo postavit ji na pranýř.

České soudy se jí ale nebývale jasně zastaly. A odvolací přidal ještě důležité sdělení, totiž že rovnost neznamená, že si každý bude dělat to, co chce, jenom proto, že to chce. Rovnost znamená, že pro každého platí stejná pravidla, a samozřejmě také povinnosti. Ať je to školní řád, nebo kterákoli jiná pravidla. Rovnost neznamená právo žádat jakákoli privilegia, a nebude-li vyhověno, povykovat, že jsem diskriminován. Napadlo mne, že tento postoj je vlastně docela nový. Že by se soudy rozhodly opravdu začít měřit všem stejně? I romské komunitě například?

To by pak znamenalo, že se s nimi přestane jednat v rukavičkách, ale řekne se jasně – všichni pracují, tak pracujte. Všichni si své dluhy platí, tak je plaťte taky. Všichni svým dětem kupují, co potřebují, tak to budete kupovat taky. Bez práce nejsou koláče, a kdo nepracuje, tak prostě nic nemá. Třeba ani byt. Zkrátka měli bychom opustit praxi, že poctivé rodiny drtí čím dál vyšší povinnosti, přísnější hypotéky, zatímco ráno vlečou děti do školky kolem oken romských rodin, která jsou ještě zavřená, protože tady se spí do oběda. A ten spánek do oběda platíme my všichni. Stejně jako sociální dávky. Stejně jako všechny ty asistenty ve školách, kteří jsou jen proto, že romská rodina na výchovu svých dětí zvysoka kašle. Vlastně ne – učí je, jak žít bez práce ze štědrého sociálního systému.