K tomuto článku mě inspirovala diskuze pánů Profanta a Kartouse v médiích a na sociálních sítích. Samotný titulek "Sociálnědemokratická politika pro 21. století: bez ideálů, bez skrupulí a bez voličů | 14. 5. 2015 | Bohumil Kartous | Britské listy" a následné reakce pana Profanta, ani obsah článku mě neříká nic o tom, proč by sociálně demokratická politika neměla v 21.století naději na úspěch u voličů.

Myslím, že principy solidarity, spravedlivého státu, který dá prostor podnikání ale nechce přihlížet prohlubujícím se rozdílům mezi postavením lidí má trvale své místo a je-li deformováno vůbec, tak to není věc sociálně demokratické politiky ale sociálně demokratických politiků. Ale dovodit takový závěr bez dalšího, analýzy a diskuze bych si netroufal. Pan Karous ano.

Sama diskuze na toto téma je jistě hodná zřetele a zamyšlení. Myslím, že politické scéně schází slušně vedená výměna názorů o problémech politiky a sociální demokracii z toho nevyjímaje. Technologie moci a vládnutí, to je poněkud něco jiného než sociálně demokratická politika 21.století. A nejen u politiky této strany ale prakticky u všech stran a hnutí, které se v uplynulých 25 letech prosadily do Parlamentu. Ale věnujme pozornost vládě současné.Podstatná část kritiky podivně nazvané jako sociálně demokratická vize s v podstatě věnuje oblasti personální.

Obecně jde více o zkoumání činnosti jednotlivých osob, které byly premiérem a užším stranickým vedením vybráni aby stranu reprezentovali ve vládě, nežli o analýzu sociálně demokratické politiky. Ne každý krok toho kterého politika je doprovázen vysvětlením, i mě schází více vize, strategie směřování, cílový model dohledné doby v jednotlivých oborech. Jsou mnohdy úspěšní i politici s takovým hladem po moci, že pro přízeň momentálně mocných učiní vše, aby se prosadili, a pak se ukazuje, že nejsou odborně schopni vést své úřady k strategickým cílům (jsou-li definovány).