I politik dostává šanci být na vrcholu povětšinou jen jednou. Úspěch má mnoho přátel, neúspěch většinou jednoho viníka. Proti chytlavému, jakkoliv zjednodušenému pohledu na politiku, který má u lidí úspěch pouze do času, neexistuje skutečně jiná cesta než promyšlené, cílevědomé vládnutí doprovázené srozumitelnými mediálními výstupy, vysvětlující lidem vize a cílový stav řešení jejich problémů. Takže z tohoto úhlu pohledu je vize premiéra správná.

Táži se však, zda ministři mají vizi. Zda si uvědomují, že služební zákon přinese odpolitizování státní správy, nikoliv odpolitizování jejich politiky. Že právě proto mají možnost mít kolem sebe odborníky blízké programu jejich strany, kteří jim mají pomoci formulovat cíle, jinými slovy strategie jejich politického vidění priorit rezortu, který vedou.

Stát se ministrem přináší (pravděpodobně) určitý společný pocit, ať jste z pravice nebo z levice. Nazval bych jej prozření, osvícení či nějak tak. Najednou jako by pan či paní ministři již žádnou vizi nepotřebovali. Oni sami dobře vědí, co mají dělat. Všichni okolo je poslouchají, ctí a mnohdy obdivují (ostatně co jim zbývá). A ty, co namítají nedostatky, prostě ignorují.