Je to věcí televize, ovšem informace, které tak ČT získává, jsou neúplné, mnohdy irelevantní. Nejinak je to i v úvahách nad bezpečnostní prověrkou vedoucího kanceláře prezidenta republiky, jinak nepřesně „kancléře prezidenta“ Vratislava Mináře.

Ve státní správě i v prezidentské kanceláři jsou přesně a poměrně přísně stanovené bezpečnostní režimy, které funkce pro svůj výkon potřebují prověrku a na jaký stupeň. Styk s utajovanými skutečnostmi každého úředníka, pokud mají písemnou podobu, je přísně evidován v bezpečnostní knize, kterou bezpečnostní ředitel úřadu úředníkům přidělí a kde se vede přísná evidence, kdo se s čím seznámil.

Prezident republiky patří mezi ty ústavní činitele, který je v přijímání utajovaných skutečností de fakto neomezen (jiná je otázka zadávání úkolů službám, kde takové kompetence nemá). Je to do jisté míry obdoba ostatních vedoucích úřadů, jako je šéf Úřadu vlády, Vedoucí kanceláře Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR a již zmíněný vedoucí kanceláře prezidenta republiky.

Je logické, že jmenování do těchto funkcí, které je přesně upraveno pro tu kterou funkci v zákonech, lze jen těžko podmínit držením prověrky při nástupu do funkce. NBÚ na stupně TAJNÉ a PŘÍSNĚ TAJNÉ“ NEROVĚŘÍ KAŽDÉHO OBČANA, KTERÝ O TO POŽÁDÁ, ALE JEN TY, KTEŘÍ TAKOVOU PROVĚRKU PRO SVOJI PRÁCI A PRACOVNÍ ZAŘAZENÍ POTŘČEBUJÍ. Jsou pro to i důvody ekonomické, když pokud si vzpomínám, prověrka na PT může daňového poplatníka přijít i na více než 200 tisíc korun za každou prověřovanou osobu.

Proto tedy není prověrka podmínkou k jmenování, ale jmenovaný musí doložit neprodleně, že o prověrku na příslušný stupeň požádal. Již tady je prodlení pana Mynáře, kterému to od jmenování do funkce trvalo rok, záležitost budící rozpaky.