Nesmíme ale podléhat iluzi toho, že v západních demokraciích v tomto ohledu nedochází k žádnému bezpráví. Kam až může zajít snaha vynucovat kopírovací monopol, která ve svém principu přirozeně spěje k omezování šíření informací, ukazuje tragický příběh Aarona Swartze.

Aaron Hillel Swartz byl nadaným programátorem, aktivistou, autorem a výraznou postavou svobodné internetové kultury. Během svého krátkého života se podílel na významných projektech, které se zaměřovaly na efektivní komunikaci, získávání a svobodnou výměnu informací a podporu celosvětové internetové komunity. Mezi jeho nejznámější počiny patří například spolupráce na vývoji RSS pro odběr webových novinek nebo publikačního formátu Markdown (obě tyto technologie můj blog využívá). Působil také v organizaci Creative Commons a byl jedním ze zakladatelů populární internetové platformy Reddit, otevřeného archivu knih Open Library a organizace Demand Progress zaměřující se na ochranu internetových svobod a podporu otevřeného a zodpovědného vládnutí.

Aaron Swartz se osobně účastnil jak vývoje nových technologií, tak i veřejných protestů za zachování občanských svobod. Stal se vzorem pro mnohé aktivisty informačního věku, jeho vytrvalé úsilí bylo inspirací stejně tak programátorům jako bojovníkům za svobodu projevu – výrazně ovlivnil a inspiroval i mě samotného. O to víc mě proto v roce 2013 zarmoutila zpráva o jeho smrti.

Té předcházel dlouhý a zcela zbytečný soudní spor ohledně Aaronova rozhodnutí zkopírovat vědecké články z databáze JSTOR, které chtěl následně zpřístupnit veřejnosti. Tento ve své podstatě naprosto správný záměr se ale nesetkal s pochopením. JSTOR a univerzita MIT Aarona zažalovaly a spustily tak několikaletou právní šikanu, ve které velice proaktivně figurovala americká federální prokuratura. Hrozba nepřiměřeně dlouhého trestu vězení a likvidační pokuty způsobila Aaronovi deprese, které ho dohnaly až k zoufalému kroku. Tím byla sebevražda oběšením v jeho bytě 13. ledna 2013.

Je potřeba si uvědomit, že nátlak, který JSTOR a MIT na Aarona vyvíjely, naprosto neodpovídal jeho údajnému provinění. Úmyslem Aarona Swartze nebylo se obohacovat na práci jiných – chtěl jen více zprostředkovat vědecké poznání širší veřejnosti. Stažená díla navíc nakonec ani dále nesdílel, což později vedlo ke stažení žaloby. O to absurdnější proto bylo pokračování celého procesu, které prokuratora vyžadovala. Právě bezohledný přístup žalobců dohnal Aarona ke smutnému rozhodnutí ukončit svůj život.