Neuvěřitelný příběh paní Diany násobně přesahuje vše, co je známo o tom, jak odlidštěný systém drtí kohokoli, kdo do něj spadne, nejen osamělé nemocné seniory.

Ještě ne tak dávno úspěšná matka tří dětí včetně desetileté, po kardiologické operaci těžce mentálně postižené dcerky, se dostala až dno – také s přispěním velkých možností otce té dcerky ovlivňovat úřady péče o děti, soudce, advokáty či exekutory.  Exekutoři na jejím účtu zabavili dokonce i nezabavitelné příspěvky na péči o závislou osobu – její dceru! Úřady často nerespektují zákonné lhůty, někdy jen papírují a nezjišťují samy situaci v terénu. Ten příběh je nejen pravdivý, ale zároveň ukazuje, že chyby systému umožňují zkazit život nejen dospělých, ale i dětem, které žádnou volbu nemají.

Dcerka dodnes nedostala žádné odškodné a její matka nedostala několik měsíců od otce Dianky výživné, vznikla neuvěřitelná situace, kdy matka, plně se věnující své dceři, zůstala zcela bez prostředků, nemohla platit účty, vypnuli jí elektřinu a městský úřad místo pomoci rodině ji ohrozil exekučním vystěhováním. To bylo pro řadu institucí dostatečným důvodem k tomu, aby Dianku matce odebrali a svěřili ji do péče bohatého otce, který ve skutečnosti platí na plný úvazek chůvu. A tak dítě, které potřebuje důsledné vedení, spoustu energie a hlavně spoustu lásky, si tento komfort ze strany matky nemůže v současnosti dovolit, a maminku vidí pouze dva víkendy v měsíci, kdy už si sotva vzpomene, kde vlastně je.  Matka mezitím běhá od úřadu k úřadu, od právníka k právníkovi, prosí za svou dceru, vysvětluje a žádá, aby směla být s dcerou, aby jí směla pomoci… Ale bohužel má nálepku dlužníka, obíhání úřadů a advokátů, nekonečné papírování a prošení, sbírání podkladů za práva své dcery a důkazů na svou obhajobu… to vše ji zbavilo možnosti chodit do práce a kruh se uzavírá. Ona zůstává ve svém příběhu s nálepkou dlužníka, který nemá záruky k výchově. A malá Dianka zůstává bez své matky, tedy bez někoho, kdo ji miluje nejvíc a kdo jediný jí může skutečně pomoci.

Ne každý si dokáže představit si sebe sama v kůži milující a pečující maminky, které úřady místo pomoci nebo aspoň poskytnutí úplných informací odebraly dítě jen z ekonomických důvodů (!). Ona se musí bezmocně dívat na to, že její dcera se kvůli neadekvátní péči svého otce či babičky přestala vyvíjet, a tedy asi za čas skončí v ústavu. Loni operačně odstraněných čtrnáct zubů holčičky tu snad skoro ani nestojí za zmínku. Náš právní řád přitom respektuje ustanovení Úmluvy o právech dítěte, že při veškerém rozhodování týkajícím se dítěte se musí upřednostnit jeho nejlepší zájem – o ten se však ve skutečnosti málokdo zajímá a úředník rovnou řekne, že neví, co to je.