Po letech očekávání a zklamání, která ČMKOS coby největší odborová centrála v zemi přináší, už jsem k její akceschopnosti celkem skeptická. Jsem přesvědčená, že odborové hnutí má být skutečně radikální a revoluční. Je to nejsilnější nástroj pracujících, jak se bránit útlaku a vykořisťování ze strany zaměstnavatelů. Mnoho věcí se daří, vyjednávají se jednotlivé kolektivní smlouvy apod. Nicméně ve chvíli, kdy už je situace v zemi tak vymknutá z kloubů, že stávkují a protestují téměř všechna odvětví proti neschopnosti a asociálnosti vlády, očekávala bych, že se i odbory trochu "urvou ze řetězu".

Kroky pravicových vlád nikdy nebyly a nebudou v zájmu pracujících. Není nač čekat. Místo toho, aby lidé plýtvali energií na boj proti běžencům, homosexuálům a dalším menšinám, které jsou stejnými oběťmi vládnoucích elit, měli bychom spojit síly v boji proti tomu největšímu nepříteli - třídě asociálních kapitalistů, pro které jsou jedinou hodnotou peníze. Na našich životech jim nezáleží a nechají nás klidně padnout až na úplné dno, třeba i to válečné. Kapitalismus rozděluje společnost tím, že jí podsouvá falešná dilemata, štve lidi proti sobě na základě marginálních problémů a tím oslabuje jejich jednotu, protože ví, že sjednocená pracující třída je jeho největším nepřítelem.