Co je špatně už v titulku? Březnový návrh Komise na revizi směrnice o vysílání pracovníků nestanovuje nově povinnost vyplácet vyslaným zaměstnancům minimální mzdu v zemi, kde provádějí zakázku svého zaměstnavatele. Vyslání pracovníků je terminus technicus, který umožňuje např. české firmě vyslat své zaměstnance do zahraničí, aby tam krátkodobě pracovali, typicky ve stavebnictví. Nevztahuje se tedy na všechny případy, kdy občané jedné země pracují v zemi jiné, a také vyslaní pracovníci představují pouze méně než desetinu všech lidí v EU, kteří pracují v jiné zemi.

Český zaměstnavatel je v případě využití směrnice o vysílání pracovníků povinen svým zaměstnancům vyplácet minimální mzdu dle místa vyslání již podle stávající směrnice z roku 1996, jak ostatně stojí v čl. 3 dané směrnice, která je k dispozici na internetu. Toto pravidlo se navíc nevztahuje na české zaměstnance na služební cestě, jak tvrdí iDNES, jelikož ti nespadají do rozsahu směrnice. To je možné najít v čl. 2.

Co tedy skutečně Evropská komise v březnu navrhla? V první řadě vyplácení mzdy obvyklé v sektoru a v zemi vyslání, tedy nejen dle úrovně minimální mzdy v dané zemi, ale včetně dalších příplatků a bonusů, k nimž jsou v daném státě společnosti zavázány např. dle kolektivních smluv. Tím ovšem výrazným způsobem omezí atraktivitu firem a pracovníků z chudších států EU. Návrh na revizi směrnice o vysílání pracovníků v této podobě rozhodně životní úroveň nesblíží, naopak bude pouze administrativní překážkou na vnitřním trhu. Vnitřní trh bez překážek přitom patří mezi priority ČR.