Před několika týdny se nám všem, občanům České republiky, z důvodu pandemie a příslušných mimořádných vládních krizových nařízení změnil život ze dne na den. Najednou tu byla omezení, která musela být respektována. Z pracujících občanů se doslova přes noc stali lidé, kteří najednou museli zůstat doma, byli nuceni uzavřít své provozovny, přišli o své zakázky, o své dlouholeté klienty. Pro tzv. pendlery se navíc uzavřely hranice, lidem bylo plošně zakázáno vycestovat atd... Z nás rodičů se pak stali učitelé na stoprocentní úvazek k tomu všemu, co nás v nelehké situaci potkalo. Na toto nové životní poslání nebyl téměř nikdo z nás, rodičů, připraven. Zmíněná vládní nařízení se osobně velmi dotkla i mě. Jakožto zaměstnanec mezinárodní firmy jsem musela zcela vyloučit cestování za hranice a zůstat doma. Z hodiny na hodinu se tedy ze mě stala osoba v domácnosti a učitelka.

Mezi žáky vzniknou znalostní propasti

Opravdu je ze mě učitelka? Ano, mám dvě dcery, které navštěvují základní školu. Ta starší by měla letos absolvovat přijímací řízení na střední školu. Jako dálková studentka vysoké školy velice dobře vím, co obnáší samostudium doma. Pro žáky základních škol může být příslušná sebedisciplína až nepředstavitelná a tím i nemožná. Rodiče proto musí vynaložit mnoho úsilí, aby celou situaci se ctí ustáli. Kritické je pro děti – a hlavně pro rodiče – zvláště zvládnutí učiva v posledních ročnících ať už na základní, či na střední škole. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v posledních dnech představilo rámcový program pozvolného uvolňování protipandemických regulačních opatření, na jehož přípravě spolupracovalo s ministerstvem zdravotnictví a epidemiology. Moc dobře vím, že z důvodu delšího uzavření škol vzniknou mezi žáky a studenty mnohdy značné znalostní rozdíly. Nikdo z nás, rodičů-nepedagogů, nebyl na novou roli připraven, někteří z nás i stále pracují na plný úvazek. Nahradit standardní vyučování, natož u více dětí v rodině, je nereálné.