Jan Souček nás informoval o tom, že jen s vyššími příjmy z tohoto zdroje dokáže plnit zákon o ČT, jmenovitě jeho §2, kde je výčtem definován obsah povinností mediální veřejné služby v ČR. Toto téma zasluhuje zásadní analýzu a vrátíme se k němu velmi brzy. V tomto stanovisku vyjádříme postoj k myšlence zvyšování televizních poplatků.

Pan ředitel Souček zjevně nevzal v úvahu komplexní souvislosti. Přichází s požadavkem dalšího zatížení domácností v době ekonomické krize, zvyšován nákladů na základní životní potřeby, léky, potraviny, energie atd., což zatěžuje naše občany nečekaně citelně. Požadovat v této situaci zvýšení televizní „daně“ podle některých výpočtů o cca třetinu (z dnešních 135 na 180 Kč měsíčně), podle jiných na cca dvojnásobek ((zazněla i čísla vyšší než 240 Kč měsíčně), je přinejmenším neuvážené a sociálně necitlivé.

Nyní, víc než dříve, by bylo třeba právě s ohledem na sociální stratifikaci obyvatel uplatnit diferencované přístupy. Jeden z podobných představil už před časem novinář Martin Komárek tak, že podle něj je třeba snížení koncesionářského poplatku, které by vedlo k jasnější definici, co je opravdu nezbytná součást veřejné služby v médiích, a co jen byznys pro televizní manažery.  Jistě se shodneme na tom, že pod onu veřejnou službu v médiích zahrneme vysílání pro menšiny, kulturu, dětské pořady, edukaci, a především objektivní a nestranné zpravodajství a publicistiku. K této problematice se znovu vrátíme.

V tomto okamžiku strana PRO předkládá:

Návrh na selektivní úpravu pravidel placení koncesionářských poplatků na Českou televizi