Tedy takových lidských práv, která budou pojata co nejšířeji, lidských práv, které zahrnou i práva sociální a kulturní. V tomto roce je to už 65 let od vzniku Všeobecné deklarace lidských práv. Ale to, že se v Evropě zvyšouje nasycenost zbraněmi, je v rozporu s poselstvím tohoto tak závažného dokumentu. Válka, zbrojení, hrozba silou - to všechno jsou věci, které jsou neslučitelné s lidskými právy, jsou neslučitelné s poselstvím těch, kteří v roce 1945 zakládali Organizaci spojených národů.
V současné době stojíme na rozcestí procesu, který byl v roce 1975 zahájen Helsinskou konferencí o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Od té doby se každý rok pomalu snižovala přítomnost zbraní na evropském kontinentu. Byly stanoveny limity, byly určeny způsoby kontroly zbrojení, byly zavedeny přesné monitorovací systémy, napětí mezi Západem a Východem se snižovalo. Dnes se karta obrací. Evropa zažila opět válku, a to v Jugoslávii. Při rozbití Jugoslávie zemřelo čtvrt milionu lidí! A to, že mír není samozřejmou věcí, ukázalo nedávné dění kolem Sýrie.
Přínos existence Evropské unie: Ne válce!
Jsem přesvědčen, že je důležité vycházet z toho, čeho již bylo dosaženo, a rozvíjet to dál. Od roku 2004 jsme členy Evropské unie. Máme z ní zkušenosti dobré i negativní. Ale v každém případě jedno poselství Evropské unie pro náš kontinent je zásadní Vyloučení války. Dlouhá staletí mezi sebou válčili Němci a Francouzi, dokonce se mluvilo o stavu permanentní války mezi těmito dvěma státy. A dnes je hranice mezi Německem a Francií hranicí míru, hranicí, přes niž se přesunují lidé, kapitál, zboží... A tak by to mělo být po celé Evropě.
My chceme, aby se v celé Evropě naprosto vyloučila nejen válka, ale i hrozba silou! Tak, jak to předpokládá zakládající akt mezi NATO a Ruskou federací, který byl podepsán v květnu 1997. Proto se nám nelíbí řinčení zbraněmi na našem území. Nechtěli jsme a nechceme tady žádné základny, ať už to byly v minulosti základny sovětské, dlouho před nimi německé. Nechceme tady ani americké základny! Bojovali jsme proti tomuto nápadu pravice aa zvítězili jsme! A kdyby přišla jakákoli jiná velmoc s tím, že u nás chce umístit své vojáky, řekneme jí jasné NE. Máme k tomu oprávnění dané historickou zkušeností. Jako malý národ jsme byli velice často předmětem střetu velmocí, jejich handrkování, jejich přetahováním se o vliv na evropském kontinentu. Chceme být konečně pány ve svém vlastním domě.
Vláda slouhů a drábů
S tímto přáním bylo v naprostém rozporu chování Topolánkovy vlády, vlády, která vznikla po volbách v podstatě podvodem na voličích, vznikla způsobem, který je dodnes velice temný a neobjasněný. Můžeme o této vládě říci, že to byla vláda slouhů a drábů cizího velkokapitálu. Byla to vláda, která spojovala posluhování cizím zájmům s tím, že shora vnucovala této společnosti třídní boj. Byla to vláda, která razila cestu soukromé chudobě a veřejné korupci, byla to vláda, která rychle zapomněla na to, co občanům slibovala. Snažila se mezinárodně zajistit tím, že vycházela vstříc Bushově americké administrativě.
Je třeba říci, že ne každý v Evropě byl nadšen z toho, jakou cestou se Bushova administrativa ubírala. V Evropském parlamentu, jehož jsem členem, nejenom lidé z naší frakce Sjednocené evropské levice vyjadřovali pochybnosti o tehdejší Bushově administrativě. I třeba člen sociálnědemokratické frakce Martin Schulz, který je dnes předsedou EP, ba dokonce i tehdejší šéf EP Hans-Gert Poetering, opakovaně kritizovali praxi, jaká existuje na základně Guantánamo, kritizovali způsoby americké politiky a razili názor, že Evropa musí jít svou cestou, pokud jde o kulturu mezinárodních vztahů. I když je doba George Walkera Bushe pryč, odmítáme i dnes doktrínu preventivních úderů, my odmítáme to, aby se opouštěla OSN jako jediná platforma řešení mezinárodních vztahů.
Plán zřídit radar v ČR byl bezpečnostním rizikem
NATO při svém vzniku v roce 1949 bylo v souladu s hlavou č.8 Charty OSN, protože bylo tzv. regionální organizací. Jestliže ale NATO od Římského summitu v roce 1991 opouští charakter regionální organizace a jasně se vydává cestou jakéhosi globálního závazku, je to nikoli v souladu, ale v rozporu s Chartou OSN. V rozporu s Chartou OSN bylo také chování Spojených států amerických po celou dobu fungování Bushovy administrativy. V roce 2001 v případě války v Afghánistánu, v roce 2003 v případě války v Íráku. Evropanům, kteří se postavili proti tomuto dobrodružství, dali za pravdu. Ale mezitím se věc nás Evropanů, lidí západní civilizace, velmi zpochybnila po celém Blízkém východě. Američané a Bushova administrativa nás všechny poškodili a vytvořili nám bezpečnostní riziko, které ovšem dopadne spíše na nás než na ně. Odpovědí na bezpečnostní riziko, dané nestabilitou na Blízkém východě, rozhodně není žádná raketová nebo radarová základna.
Jenom idiot neznalý zeměpisu, neznalý geografických souvislostí, by se mohl domnívat, že radarová základna u nás by mohla být obrácena proti Íránu nebo KLDR. Daleko pravděpodobnější je, že šlo o pokus obklíčit Ruskou federaci s jejími surovinovými zdroji, s jejími ohromnými možnostmi do budoucna a nedat této zemi šanci, aby vyzrála a šla pokojnou cestou demokracie. Demokracie vyžaduje klid, aby mohly vyzrát instituce, demokracie vyžaduje vládu práva, vyžaduje určitou politickou kulturu, ale tam, kde je napětí, kde panuje atmosféra obklíčené pevnosti, tam se demokracii daří špatně.
To, že jsme se postavili proti radarové základně, proti raketovým základnám ve střední Evropě, bylo nejenom v zájmu České republiky, která nechtěla a nechce být hříčkou v rukou cizích velmocí, ale je také v zájmu demokratické veřejnosti kdekoli na světě, včetně Spojených států amerických. Velmi mne udivilo, když jsme udělali v Evropském parlamentu slyšení k radarové základně, které mělo docela velký ohlas, bylo hojně navštíveno a mělo velmi solidní úroveň, že paní poslankyně Jana Hybášková (dnes velvylankyně EU v Iráku, pro iráckou válku hodně horlila) prohlásila, že to byla ostuda, spílání Americe a vyhrožování mocí Ruska. To musím vyvrátit. Za prvé - tato dáma nebyla na slyšení vůbec přítomna, a za druhé - sám jsem výslovně řekl, že náš protest proti základně nesmí být tupým protiamerickým běsněním, protože ve Spojených státech amerických máme řadu spojenců. Demokratická veřejnost ve Spojených státech nebyla žádným zajatcem Bushovy administrativy. Máme tam řadu přátel, kteří smýšlí podobně jako my.
Žádné vyhrožování mocí Ruska se na tomto slyšení nekonalo. Velvyslanec Ruska při NATO doslova řekl, že žádné krácení dodávek ropy nebo plynu nepřipadá v úvahu, protože i v době studené války bylo Rusko (tehdy samozřejmě Sovětský svaz) spolehlivým dodavatelem. Čili to, co říkala paní poslankyně, byla pustá lež, demagogie a matení veřejnosti.
O formách odporu proti vládě
Záleželo hodně na nás, jak celá věc dopadne, zda se podaří zastavit tento pokus o znejistění poměru sil na evropském kontinentu. Mluvil jsem s řadou přátel v Německu, kteří byli proti radarové základně, protože dobře věděli, že jde o zpravodajské pokrytí minimálně středoevropského prostoru. Byla to samozřejmě věc, která zasahovala i do jejich zájmů.Po skandálech s odposlechy amerických služeb po celém světě lze pochopoit oprávněnost těchto obav.
Hodně záleželo na nás i v tom, co jsme měli dělat, pokud jde o poměry v naší vlastní zemi. Vládě slouhů a drábů cizího velkokapitálu vedené Mirkem Topolánkem jsme od začátku slíbili jedno : Nenecháme vás v klidu! Budeme přemýšlet o nových formách boje. A jestliže vy vnucujete této společnosti třídní boj shora, my proti tomu postavíme, chcete-li, legální revoluci. Postavíme proti tomu revoluci nízké intenzity, takovou, která neopustí v žádném případě půdu ústavnosti, ale která jakékoli protilidové vládě znepříjemní život.
Psali jsme:
Oni se oháněli konkurenceschopností naší země a chtěli ji připoutat ke Spojeným státům americkým. My jsme říkali ano, chceme spolupracovat s každým, ale vy neděláte nic pro konkurenceschopnost této země. Vy jste nejenom proti občanům, vy jste i proti podnikatelům. To, co jste udělali s finančním leasingem, ohrožovalo modernizaci našich továren. Vy jste vlastně neudělali nic pro to, aby byly zavedeny progresivní odpisové sazby (ty teď řeší český Senát), vy ve skutečnosti odepisujete české podnikatele tak, jako odepisujete střední vrstvu a jako odepisujete obyčejné občany.
Mnohokrát zaznělo: Postavíme se proti vám a povedeme boj korektně, ale tvrdě, bez ohledu na to, co nás to bude stát. Uděláme vše proto, abyste nakonec s hanbou odešli ze Strakovy akademie. Mimo jiné i proto, aby Česká republika měla důstojné zastoupení v evropském koncertu států.Bohužel, další volební podvod z roku 2010 vedl k tomu, že se k pravicovým stranám ODS a TOP 09 přidaly Věci veřejné, jejichž maskotem b\l Radek John a skrytým autorem tohoto podnikatelského projektu Vít Bárta. Vzniklá vláda byla ještě horší, než ta Topolánkova a Petr Nečas pomohl českou pravici zdiskreditovat. Doufám, že nadlouho. Když Strakovu akademii opuštěl Jiří Paroubek, byl státní dluh 681 milard, když opuštěl Petr Nečas jeho výše činila už 1 750 miliard. Ani letos nedosáhneme na úroveň HDP z roku 2008. Jestliže v pětiletí 2003-2008 byl průměrný růst HDP 5, 8%, v období 2008-2013 následoval průměrný pokles 1, 2% ročně, a to přes všechna statistická kouzla. Jsme jediná země v našem regionu, kde ekonomika neroste.
Doba lhaní občanům skončila
V roce 2009 měla Česká republika mít předsednictví v Evropské unii. Zažil jsem řadu předsednictví, ale neuměl jsem si představit české předsednictví pod taktovkou Mirka Topolánka. To lidé jako Jiří Čunek nebo Martin Říman a vsetínská kovárna kádrů působili ostudu naší zemi na evropské úrovni. Proto jsme chtěli, aby nás zastupoval někdo jiný, někdo, kdo si rozumí s evropskými politiky a kdo je na úrovni řešení dnešních problémů Evropské unie.Fischerův úřednický kabinet to plnil jen částečně.
Doba lhaní tomuto národu končí. Občanům je třeba říci pravdu o tom, kdo způsobil to, že zmizela celá průmyslová odvětví a naše země opravdu čelí problému konkurenceschopnosti. Věřím jedné věci - my, občané ČR, to zvládneme. Někteří politici v roce 2004 strašili, že po vstupu do Evropské unie propadneme... A zvládli jsme to. Občané se s touto výzvou vyrovnali a vyrovnají se i s dalšími výzvami. Jen jim nesmí někdo házet do cesty další překážky, jakým by byl například závazek vůči cizímu státu.
Zajímavé bylo, když pan Klvaňa, který byl vládou pověřen jednáním se starosty brdských obcí, řekl, že se musí občanům omluvit za pana premiéra Topolánka, že nemůže splnit závazek, který jim dal - že radar bude dál od jejich obydlí. Kdo mu bránil, aby tento závazek splnil? Jeho patroni ze zahraničí, nebo kdo? President Bush se ptal tehdy v americkém kongresu, jak je možné, že irácká vláda zklamala jejich důvěru a splnila jenom padesát procent úkolů, které jí Američané dali. Myslím, že naši poslanci by se tehdy v Poslanecké sněmovně mohli zeptat : Pane Topolánku, kolik procent úkolů, které vám dala americká vláda, jste splnil vy?
Zůstaňme optimisty
Dívejme se do budoucnosti s důvěrou, s optimismem. Jeden z našich velkých myslitelů minulosti - Lukáš Pražský z Jednoty bratrské, současník Lutherův - říkal, že se nemusíme smířit s čímkoli, co je v rozporu se zájmy lidí. Nejenže nemusíme, ale my se nesmíme smířit s rozhodnutími jakékoli vlády, která jsou v rozporu se zájmy občanů České republiky. Povedeme boj až do konečného vítězství.
_profil_top.jpg)
PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Miloslav Ransdorf
