Byla doba, kdy se u nás neustále mluvilo o tom, jak budeme budovat společnost otevřenou, společnost vzdělanosti.
Uvedené heslo je jen reklamním trikem pro přizpůsobení se trhu. Vzdělanost už není něčím autonomním- je zcela absorbována trhem a jeho strukturami. Být náležitým způsobem vzdělaný znamená dnes jenom odpovídat potřebám trhu a pružně na ně reagovat. Výsledkem je kulturní bezradnost a vyprázdněnost. Rozhodně to není kultura jako neustálé posouvání hranic možného, je to pouhý tržní provoz. Vyprázdnění je spojeno se ztrátou kritérií toho, co je vzdělanost a kulturnost. Největší nebezpečí pro vzdělanost je v polovzdělanosti a v předstírání vzdělanostní úrovně. Autonomie trhu a totální ztráta kritérií smývají hranice mezi vzdělaností a nevzdělaností.
Tyto procesy působí devastujícím způsobem zejména ve sféře politiky. Parlament by měl být zrcadlem národního života, jeho ambic, obav i zájmů, ale po celé Evropě je to zrcadlo velmi pokřivené. A tak v Německu mohla triumfovat potřetí v řadě žena, která byla a je od II. světové války nejméně kompetentním vykonavatelem úřadu kancléře. Proto byl a je možný fenomén Berlusconi. Proto Francouzi strpěli figurku v podobě Sarkozyho. Ztráta kritérií umožňuje pád do průměru a krizi vůdcovství po celé Evropě. A teď nám galerie neosobností, tolik odlišná od de Gaulla nebo Churchilla, diktuje, v čem spočívají hodnoty humanismu a evropanství. Máme být solidární a přerozdělovat si uprchlíky.
Nejdříve nám předvedli Američané, jak chtějí předělat Blízký Východ. Jeho cílenou destabilizací zahájili válku proti Evropě novými cestami. Napřed Ukrajina, teď uprchlická vlna, kterou vyvolali a kterou stále přiživují. I to je výdobytek pokroucené demokracie, kterou v Rusku nazývají děrmokratija (děrmo = hovno).
Při debatě o uprchlících v Evropském parlamentu se ani předseda Evropské komise Juncker, ani vedoucí frakcí nedotkli toho, co je příčinou přívalu imigrantů. Nemluvili ani o následcích. Jen omílali mantru humanity a solidarity. Solidarity s kým? S těmi, jejichž kultura a náboženství jsou neslučitelné s evropskými hodnotami a tradicemi. S těmi, kteří za opuštění islámu a jeho práva žádají trest smrti. S těmi, kteří zabíjejí ženy, odmítající vynucený sňatek…
Jsem proti kvótám, protože nic neřeší a prohlubují krizi Evropy. Část evropských byrokratů a politiků islámský a africký příval vítá, protože to je cesta k rozbití národních států. Ty jsou pro současný nadnárodní kapitál příliš demokratické a podrobené kontrole lidí.
Multikulturalismus se jako politická strategie neosvědčil. Teze postmodernistů o tom, že diskursy jsou si rovny, je prokazatelná lež. Islám nemá do dialogu kultur co nabídnout. Ale má co nabídnout nadnárodnímu kapitálu: rozbití národních států. Atomizované, rozbité, rozkouskované společnosti se budou snadno ovládat. Příliv imigrantů oslabí Evropu i kulturně a prohloubí trend ke společnosti nevzdělaností, oslabí kritéria toho, co je nebo není kultura. Merkel říká: ekonomické imigranty brát nebudeme. Jenže co když muslim konvertuje ke křesťanství? (děje se). Pak je z něj rázem politický uprchlík a má otevřenou cestu k azylu.
Řešením nejsou kvóty nebo redistribuce imigrantů. Řešením je rozvoj zemí jejich původu. Pro Blízký Východ je nutno vzkřísit barcelonskou agendu a pro Afriku dohody z Cotonou. Rozvoj těchto společností musí napravit chyby během dekolonizace, která proběhla chybně a ve prospěch kořistnických kmenových elit. Že je možný funkční stát i v Africe, ukazuje příklad Botswany, která má lepší právní systém a menší korupci než mnohý evropský stát. Z Botswany lidé neutíkají, zatímco z Nigérie ano. Ze Sýrie Háfize al-Asada lidé neemigrovali, ale ze Sýrie, ve které se Američané úporně snaží Asada svrhnout, se valí proud utečenců. Valí se k nám do Evropy. A budeme se hodně divit, kdo všechno mezi nimi je.
Řešení, které jsem nastínil, je běh na dlouhou trať. Ale Evropa nesmí ustupovat netoleranci, nesmí ustupovat vydírání, nesmí tolerovat politiky laciných gest a frází. Jestli se spolková teta Merkel líbí Němcům, je to jejich rozhodnutí. Jenže přežití našeho kontinentu je příliš vážná věc, než aby bylo svěřeno těm, kdo jí vytvářejí image.
Je důležité podívat se za oponu a vysledovat skryté cíle takzvaných humanistů. Jde jim o využití uprchlické krize pro konkurenční boj mezi centry světového kapitálu. Vítanou „přidanou hodnotou“ může být rozbití národních států, jejich demokratických institucí a útoku na naše kulturní hodnoty, k nimž demokracie patří. Volení zástupci lidu jednotlivých zemí k tomu zhusta konformně přispívají.
Evropa nemůže být konkurenceschopná, dojde- li v ní k poklesu kulturní, civilizační a vzdělanostní úrovně a k rozbití sociálního státu. Protože sociální stát umožňoval poměrně plynulý vývoj na trhu pracovních sil.
Europoslanci, hlasující proti „redistribuci“ uprchlíků, byli v menšině. Ale i mnozí z těch, kteří zvedli ruku pro, vnímali toto přerozdělování jako nutné zlo a nejsou stoupenci kursu Junckera a Merkel. Kritizují je za krátkozrakost a neschopnost zaujmout odpovídající pozici. Já tvrdím, že toto zlo vůbec není nutné. Je evidentní, že kdyby Američané a jejich spojenci nezničili stabilitu v celé blízkovýchodní oblasti a kdyby dodržovali dohody z Cotonou, k žádnému exodu by nedošlo.
Jsem si vědom, že nebezpečím pro dnešní Evropu je tolerance k intoleranci, riziko kriminality, zdravotní situace i pokles konkurenceschopnosti Evropy. Proto jsem zásadním odpůrcem kvót nebo přerozdělování uprchlíků. Prostě islám a evropská civilizace jsou neslučitelné. Ať si Merkel říká, co chce.
Problematika uprchlíků bude tématem pořadu Otázky Václava Moravce v neděli 20.9., do kterého jsem byl po velmi dlouhé době pozván. Mým oponentem bude ministr obrany Martin Stropnický.
_profil_top.jpg)
PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
