Řada lidí má pocit, že se nám jaksi přemnožily demokratické revoluce. Všechny mají společný rys ve formě nějakého barevného nebo květinového symbolu. Začínají jako nenásilný protest a končí svržením vlády. Není tady společný rukopis? Asi je, ale bylo by naivní se domnívat, že CIA je všemocná a že umí vykouzlit převrat i tam, kde není předpoklad pro něj v podobě nespokojenosti a frustrace lidí. To se ukázalo v případě „arabského jara“ nebo nyní na Ukrajině. Majdan měl, což přiznal i Vladimír Putin, legitimní a demokratické požadavky.         

Ten společný intelektuální základ všech barevných převratů a arabských revolucí vytvořil americký filosof a politolog Gene Sharp (nar. 1928), kterého na samém začátku jeho vědecké dráhy inspirovaly myšlenky Mahátmy Gándhího. V roce 1973 se Sharp proslavil knihou „Politika nenásilné akce“ (The Politics of Nonviolent Action). O deset let později, v roce 1983, založil Institut Alberta Einsteina. Tento institut je finančně podporován Fordovou nadací, Randovou korporací (která je proslulá prognostickou činností a strategickými analýzami) a americkou vládní organizací International Republican Institute. Důvod pro tuto finanční podporu je prostý: americké elity pochopily, že Sharpovy teorie mohou mít praktické použití v boji o prosazení amerických zájmů.

Sharpovy myšlenky ovlivnily nejprve srbské hnutí Otpor, které vyvolalo protesty, jež v roce 2000 svrhly Slobodana Miloševiče. Promítly se do tzv. barevných revolucí (oranžová na Ukrajině, růžová v Gruzii, tulipánová v Kyrgyzstánu…) a nakonec i do vzniku a průběhu „arabského jara“. Zatím se tento typ převratu uplatnil v 27 zemích, naposledy při svržení Viktora Janukovyče na Ukrajině.