Čtenáři Parlamentních listů mne možná obviní, že odbíhám od tématu voleb, že volby jsou za dveřmi a já se patlám s něčím, co může počkat. Jenže z voleb by měla vzejít vláda, která ví, co má dělat. Leč prázdnota současných elit a těch minulých se nápadně podobají. Nyní se ODS změnila před zraky veřejnosti v kolektivní kůl v plotě. Nejen ODS, ale celá pravice do nekonečna omílá  stará klišé reaganovské a thatcherovské éry, bez ohledu na to, že Milton Friedman prošel nejen fyzickou, ale i intelektuální smrtí. Je tedy mrtev, ale na rozdíl od Marxe dvojnásobně. Česká pravice to nevidí a vidět nechce. Kolem je stále krize, ekonomická sociální, kulturní i morální bez ohledu na to, zda to v sídlech českých politických stran uznávají. Za vlád spravovaných hlavně ODS v době, kdy 75% přírůstků HDP pochází z aplikací vědy, probíjaly útoky na Akademii věd ČR a pravice se ji snažila ekonomicky vyhladovět. ODS byla hlavní aktér majetkového a sociálního převratu u nás, veškerý takzvaný reformní elán se soustředil na nastolení převahy soukromého vlastnictví. Ideologická posedlost dávaná tak okázale najevo má základ v hromadění majetků při privatizaci. Vše ostatní je pro české kleptokraty (kleptokracie je vláda zlodějů) lhostejné.

Zprivatizovat, prodat, přeprodat, peníze na dřevo. Koláč nelze zvětšit, jen rozdělit jinak. Myslím si, že jsme jako země, zejména teď, v době voleb,  na rozcestí.

Krize může být dokonce příležitostí, jak se zachytit v proudu času. O tom, jaká je cesta z krize, o jejích příčinách a základech se pokusím učinit v následujícím článku pár poznámek. Z toho čtenář možná  pozná, jak soudím o vývoji nejbližších řádově  10 let.

V následujících letech čeká občany v zaměstnanecké pozici tvrdý boj o udržení sociálního postavení a životní úrovně, je evidentní, že se přiblížila doba tvrdých sociálních konfliktů, něco, co jsme dlouhou dobu neznali a čeho je dnešní dění v Ostravě jen slabou předzvěstí. V roce 2009 to bylo třicet let od nástupu Margaret Thatcherové do role ministerské předsedkyně. Třicet let privatizace zisků a nacionalizace ztrát. Boj pracujících byl v té době líčen jako něco staromileckého, jako lpění na tom, co se přežilo. Já chci naopak ukázat, že sociální konflikty jsou nejen obranou životní úrovně, ale hrají také progresivní roli při přechodu k novým formám hospodářského života.

Čtenářům se předem omlouvám, že můj článek nebude tak úplně čtivý. Jedním z nejpodnětnějších výsledků výzkumu v oblasti společenských věd po roce 1917 (v epoše socialismu) byly studie N. D. Kondratěva ze dvacátých let dvacátého století.. Tento vynikající ekonom zveřejnil ve sborníku „Otázky konjuknktury“ článek „Velké cykly konjunktury“ (1925). Jeho základní myšlenky pak v rozvinuté podobě představil v diskusi na Ústavu ekonomiky v únoru 1926.