Po druhé světové válce, v níž byli evropští Židé předmětem nelidského pronásledování ze strany nacistického Německa, se zdálo nemožné, aby si za jeden stůl sedli představitelé Židů a Němců. A přece se tak stalo. Před padesáti lety, v květnu 1965, došlo k oficiálnímu navázání diplomatických vztahů mezi Německem a Izraelem. V té době se už v Německu i v Izraeli pořádaly mládežnické tábory, kde se mladí lidé snažili poctivě o překonání minulosti, existovaly smíšené sňatky, byly německé reparace.

V současné době dokonce nejvyšší izraelský představitel prezident Reuven Rivlin, prohlásil Německo za vedoucí stát demokratického světa. Rivlin přiletěl u příležitosti 50. výročí navázání diplomatických styků do Německa a jednal se spolkovým prezidentem Gauckem. Oba se jasně vyjádřili proti dnešnímu ožívání antisemitismu.

Zajímavé jsou průzkumy veřejného mínění v obou státech. Ukazují, že Izraelci nikdy neměli tak dobré mínění o Německu, jako mají dnes, a naopak Němci nebyli nikdy tak skeptičtí k politice Izraele, jako jsou dnes. Německo prosazuje koexistenci izraelského a palestinského státu, zatímco nejen Netanjahu, ale i Rivlin označili palestinský stát za riziko pro mír na Blízkém Východě.