Věděli jste, že statisticky každý čtvrtý až pátý Čech žije v zahraničí? To je kolem dvou a půl až tří milionů lidí s českými kořeny. Z toho přibližně 600 tisíc přímo českých občanů. Jde o odhady Ministerstva zahraničí, prezentované na akci Češi žijící v zahraničí: Nové přístupy ke koordinaci krajanské problematiky. Tu pořádal můj poslanecký kolega Roman Bělor, a já tam měla tu čest být a promluvit.

Nová studie, dostupná ZDE, totiž ukazuje, že mnoho Čechů a Češek v zahraničí uspělo, našlo dobré uplatnění, dokázalo se integrovat v nové zemi. A současně mnozí neztratili vědomí svých kořenů a zůstávají ve spojení. A ještě další se vracejí. Kdo v zahraničí žil, byl možná sám překvapen, jak silný pocit vlastní hrdosti na českou identitu zažil - já jsem tím byla osobně několikrát v dobrém slova smyslu zaskočena sama u sebe.

Když jsem například byla v zahraničí během vysoké školy (ano, už to je roky nazpět), dění doma mi nebylo lhostejné i proto, že jsem počítala s tím, že se vrátím. Stejné očekávání, že se budou vracet natrvalo, a nejčastěji i se svými dětmi, má i řada těch, kdo jsou v zahraničí nyní.

A co si od našeho státu tito většinou vysoce vzdělaní a kvalifikovaní lidé přejí? Vybírám, co jsem si z hlavních závěrů studie, jejíž hlavní řešitelkou je Doc. Eva Janská, odnesla: