Děkuji za slovo. Už v té diskusi toho mnoho zaznělo, ale jedna věc, pokud jsem dobře poslouchala, nebyla dostatečně zdůrazněna. Bavíme se tady o nemocnosti, ale také o tom, jak má vypadat zaměstnávání, jak má vypadat pracovní prostředí. Nezaznělo tu ještě, že právě celková spokojenost s pracovním prostředím a to, jak je ten pracovní kontext nastavený, výrazně ovlivňuje i to, jak jsou lidé nemocní a jak dlouhodobě zvládnou práci vykonávat. Úvodem krátkého stanoviska bych tedy ráda zdůraznila, že na rozdíl od toho, co tady zaznívá, jak jsou zaměstnavatelé na jedné straně a pohled zaměstnanců na straně druhé, bych ráda připomněla, že ve skutečnosti všichni potřebují táhnout za jeden provaz, zaměstnavatelé potřebují zdravé zaměstnance, kteří budou do práce chodit rádi, a potom se nebudeme muset bavit o tom, jestli je ta nemocnost opravdová, nebo ne. Je to ve skutečnosti úplně klíčová změna pohledu.
U téhle věci se ještě zastavím, protože ti zaměstnavatelé, kteří si svých zaměstnanců váží, tak v dnešní době vymýšlejí, co vše nabídnout, aby jim lidé zůstávali a aby to dlouhodobě dobře zvládali, aby jaksi člověk nebyl v uvozovkách na jedno použití, ale aby byl skutečně braný plnohodnotně. A v tomhle pohledu už dnes máme firmy, které třeba jako benefit doplácejí právě při nemocenské tu ušlou mzdu. Nebo zhruba 29 - 30 % firem má jako benefit sick days, nabízí možnost nejít k lékaři, ale čistě po dohodě se zaměstnavatelem zůstat doma, vyležet se. Další věc. V té diskusi ještě úplně nepadlo, že stejně tak se někdy využívá home office, zkrátka to, že se člověk domluví - dnes mi není úplně dobře, budu pracovat z domu.
Tohle všechno, co říkám, jsou benefity a možnosti pro příslušníky určitých profesí, pro lidi v určitých typech práce. Současně jde o řešení, která se nijak nepromítají do statistik. Potom nám zůstanou ty obrovské rozdíly mezi nemocností dnes a nemocností před zavedením karenční doby, jak tady hojně zaznívalo. Ale jak je možné zohlednit, že právě v těch posledních letech masivně narostl jak počet sick days nabízených firmami, tak možnost pracovat vzdáleně z domu na tzv. home office? Tohle všechno je potřeba zohlednit v tom, že žádná statistika nepokryje tu rozmanitost. Opravdu nemůžeme se ohánět pouze čísly, která jsou v tomhle směru tupá.
Dále. Existují zahraniční studie ohledně vztahu mezi nemocností lékařsky potvrzenou a tím, že lidé chodí do práce nemocní. Zajímavé je, že ta korelace je pozitivní, řečeno lidsky, ten, kdo je často nemocný, často musí k lékaři pro potvrzení toho, že je nemocný, tak zároveň i často chodí s nějakou nemocí do práce. Není to tedy tak, že buď by lidé chodili do práce nemocní, přecházeli nemoci, skousli zuby, nebo by při každé sebemenší věci šli k lékaři. Je to nejčastěji podle zahraničních studií tak, že jsou zkrátka lidé, kteří jsou mnohem víc nemocní, a ti potom podle toho, jak se cítí jisti v té práci, tak si buď dovolí jít k lékaři, a nebo se snaží do té práce chodit nemocní, čímž samozřejmě klesá produktivita, nakazí ostatní atd. Takže tohle je nejčastější obraz z těch studií.
A pak samozřejmě máme profese, které se skutečně potýkají s tím, že tam lidé nepředvídatelně občas nepřijdou. Nebudeme zastírat, že v těch manuálních profesích nebo hodně nízko kvalifikovaných je to velký problém pro lidi, co zajišťují provozy, tedy pro zaměstnavatele a odpovědné osoby, že je to zkrátka logicky a oprávněně štve. Ale zase řešení není, aby byla nucená karenční doba, tedy neproplácení při nemoci pro všechny, ale řešení je pracovat s těmito specifickými profesemi, kterých skutečně není tolik, úplně jiným způsobem. Tam vlastně jde i o zodpovědnost vůči kolegům, kteří pak vykonávají práci místo těch, co nepřišli, apod. Ale to už jsme zase zpátky u toho pracovního prostředí na pracovišti, jsme na rovině vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a zároveň na rovině toho, jak se budují pracovní týmy. Shrnuto. V profesích řekněme více kvalifikovaných, někdy také nazývaných bílé límečky, jsou v posledních letech standardem sick days, někdy dokonce i benefity jako doplácení ušlých mezd. Čili ve statistikách oficiálně se vůbec neprojeví řada těch krátkodobých nemocí.
Dále si lidé často berou dovolenou. Tu pak nemohou využít na zotavenou, ale zkrátka si krátkodobé nemoci pokryjí přes tenhle nástroj. To je také něco, co statistiky nezachytí. A konečně vůbec ještě nezaznělo, jak přecházení krátkodobých viróz menších nemocí má vliv na chronická onemocnění a ve finále to má dopad na to, že se nám patrně ještě prodlouží aktivní pracovní věk, zkrátka to, že jako starší budeme muset pracovat třeba na částečné úvazky, ale budeme. A právě z tohohle pohledu je naprosto klíčové, abychom v průběhu celého toho dlouhého pracovního života dbali na to a měli podmínky k tomu, abychom do práce nechodili nemocní, aby na nás kolegové zbytečně nemuseli prskat a aby se lidé, kteří třeba splácejí hypotéky a mají nižší mzdy, a to je realita, nemuseli bát být nemocní, protože pak zkrátka na konci měsíce absolutně nevyjdou.
Děkuji.
PhDr. Olga Richterová
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
