Hlasovat proti by totiž znamenalo návrat pravice k moci, čímž by se ČSSD zcela zkompromitovala před svými voliči a oslabila se před parlamentními volbami v květnu 2014. V Rusnokově poloúřednické překlenovací vládě navíc zasedá několik osobností spjatých se sociální demokracií a je zřejmé, že tito ministři budou prosazovat levostředový program. ČSSD tak neponese zodpovědnost za vládnutí a zároveň může tento kabinet kritizovat nebo podporovat. Je třeba brát v potaz i rostoucí popularitu Rusnokova týmu, dosahující podle agentury SANEP 55,9 %. Tato vláda sice zatím téměř nic neprosadila, ale občané evidentně vítají pád Nečasovo-Kalouskovy kliky a Zemanův způsob řešení vnímají pozitivně.

ČSSD bude hlasováním pro vládu riskovat posílení SPOZ – částečně i na svůj úkor – protože snaha Miloše Zemana pomoci své straně prostřednictvím Rusnokova kabinetu ke zviditelnění osobností na kandidátku SPOZ, je zcela zjevná. Toto riziko však není natolik velké jako případný návrat Nečasovy vlády bez Nečase, který by ČSSD poškodil v očích levicových voličů daleko víc. Kromě toho, ČSSD, která sice vyhrála volby v roce 2010, ale skončila v opozici v důsledku absence koaličních partnerů, by po příštích volbách mohla s pomocí SPOZ dosáhnout levicové většiny ve Sněmovně. Rozumím výhradám vůči nedostatečné levicovosti Jiřího Rusnoka, který loboval za soukromé penzijní fondy a byl součástí NERVu – poradního ekonomického týmu Nečasovy vlády.

Závažný problém představuje i postava Jana Fischera s jeho pochybným financováním prezidentské kampaně a napojením na některé zájmové skupiny. Tyto hořké pilulky je však třeba v rámci strategického uvažování skousnout. Ostatně, nezíská-li „prezidentská vláda“ důvěru i s podporou celé ČSSD, strana si alespoň zachová tvář.