Dle teoretiků státu a práva má stát zejména hájit vnější a vnitřní bezpečnost a vykonávat spravedlnost, včetně té sociální o jejímž rozsahu vedou tzv. pravicové a levicové politické strany trvalý pseudospor, kterým krmí uši a oči voličů prostřednictvím najatých PR agentur a korporátních médií, zejména pak v předvolebních kampaních. 

Je samozřejmě otázkou, nakolik stát může takové úkoly vůbec plnit a zda nejsou relevantnější jiné teorie práva a bezpečí. To ale ponechme prozatím stranou a podívejme se, jak náš stát ve formě parlamentní republiky v nerozborném svazku s jinými evropskými státy plní své vlastní uložené úkoly.

V oblasti vnější bezpečnosti vede po celém světě v rámci akce Trvalá svoboda řadu dlouholetých válečných misí, které však jen zvyšují rizika džihádistického útoku. Těmto misím přizpůsobili vládnoucí politici strukturu, výzbroj a výstroj Armády ČR, která se změnila v expediční sbor neschopný teritoriální obrany. Přesto politici se svými spojenci provokují východní sousedy a přesunují na hranice s Ruskou federací tanky, děla i pěchotu. 

A neboť první obětí války je vždy pravda, snaží se pomocí speciálních útvarů MV umlčet média, která chtějí mír a píší proto pravdu, místo lží o "hybridních hrozbách z východu".

Brusel není v rámci Schengenu schopen zorganizovat ochranu a obranu vnějších hranic členských států, takže z misí záměrně rozvrácených a chaotizovaných zemí do EU proudí miliony džihádistů, kteří v souladu se svou vírou znásilňují evropské ženy a vraždí evropské muže formou teroru individuálního, skupinového i organizovaného. Kdo z občanů a novinářů na to upozorní, je obviněn z xenofóbie, rasismu a antisemitismu. Hrozí mu vězení, ze kterého už nevede cesta do společnosti, ale ke kriminálním gangům, neboť recidiva je 80 procent, oproti 20 v Norsku (nečlenská země EU). Výkon spravedlnosti v ČR je tedy neuspokojivý.

Sociální otázky jsou pravicovými a středovými vládami systematicky zanedbávány, takže bují bezdomovectví, žloutenka a další choroby. Senioři na penzi živoří s almužnou okolo deseti tisíc korun, zatímco imigrantům má být dle Bruselu dáváno 21 000 Kč na hlavu měsíčně, plus služby překladatelů a advokátů. O tom si české samoživitelky mohou nechat jen zdát. 

Českému národu a češtině tak v dysfunkční bruselské struktuře - soustátí, hrozí vyhynutí a zánik, shodují se konzultovaní demografové a prognostici. 

Východisko nabízí jen rozvolnění vztahů s Bruselem a posilování republiky v rámci Visegrádu, shodují se politologové. To však premiér Sobotka zakázal. 

Bylo na něj a ministra Hermana podáno trestní oznámení pro vlastizradu, ale státní zástupci jsou součástí státní moci výkonné, takže si oznámení vzájemně alibisticky přehazují a k soudu se žalobu podat zjevně obávají, ačkoliv skutková podstata trestných činů je naplněna a prokázána.  

Naději na změnu tak dávají jen blížící se sněmovní volby, do kterých se pokusí jít vlastenecké síly sjednoceny. 85 procent české společnosti chce totiž czexit a mělo by ho dostat, navzdory Sobotkově vlastizrádnému chování.