Úplnou záplavu rozvodněných potůčků a říček tu máme po výzvě Václava Klause, že by se případně postavil do čela proudu, který zachrání to, čemu kdekdo říká autentická pravice.

Jenomže nikdo z těch snaživých šprtů, kteří mávají rukou a volají: „Sím, sím, pane profesore, já to vím, já vím, co je pravice…“, žádným pravicovým politikem není. Výstižně je charakterizoval Tomáš Pajonk ve svém článku. „ Heslo „s Klausem nebo doleva“ se dost možná bude dát zkrátit na „S Klausem doleva“. Je to smutné, ale lidi, kteří se k němu teď hlásí, mají k heslu „Nechte nás být!“ zatím tak daleko jako ke státním funkcím, ve které doufají.“

Na škodu nebude připomenout kroky oněch mogulů.

Jana Bobošíková

Kromě kandidatury na prezidentku za KSČM, což byl spíš politický trik, než věc ideologie, blouzní o státní bance na podporu rozvoje energetické a dopravní infrastruktury. Těžko najdeme lepší příklad socialistického vlhkého snu o všemocném státu, který mimo jiné zřizuje peněžní ústav.

Boris Šťastný

Muž, který chce lidem nařizovat, jak mají nakládat se svým majetkem a životem. Protikuřácké tažení je snadný terč, ale Lucky Boris toho má na srdci víc. Jeho návrh „pravicové“ zdravotní reformy hovořil například o „zachování veřejného zdravotního pojištění“, o zdravotních pojišťovnách jako o „veřejnoprávních institucích“ a o daňovém zvýhodňování lidí, žijících zdravým životním stylem. Za to by se nemusel stydět žádný socialista.

Mirek Topolánek

Neustále všechny přesvědčoval o tom, že připravuje pravicovou reformu, až vznikly nové tzv. ekologické daně, zvýšil DPH a spotřební daň, aby po pár letech vyčetl své straně, že jde moc doleva.

Jiří Janeček

Aktivně podporoval a prosazoval projekt Prahy 11 na výstavbu aquaparku z peněz daňových poplatníků. Už ovšem nehovořil o tom, jakým způsobem a za co bude městská část bazén provozovat. Kdyby byl vodní svět tak potřeba a byl o něj takový zájem, možná už by se na Jižním Městě předháněli soukromí podnikatelé, aby jej postavili, ne?

Pavel Bém

Vysnil si projekt Bezdrátová Praha, v němž chtěl za peníze daňových poplatníků vytvořit Wi-Fi síť v hlavním městě, čímž by dokonale zabil podnikání soukromých poskytovatelů připojení. Opět tu měl stát (město) poskytovat službu, kterou zvládne soukromník, když je o ni zájem. A co teprve Praha olympijská, kterou platilo město opět z daní, včetně platu pro sportovního podnikatele Tomáše Peteru.

Ať se dívám, kam se dívám, z výše uvedeného čouhá socialistické myšlení, ať si tomu ti vykukové říkají autentické cokoliv.