Přislíbil jsem mu tehdy spontánně podporu a odbornou spolupráci v oblasti mně blízké a pro Českou republiku velmi důležité, v ekonomické diplomacii, ale nabídku na přímou účast ve volbách jsem zprvu odmítl.

Jsem navýsost politický člověk a o politiku a dění kolem sebe se zajímám celý život. Velkou část životní kariéry jsem však prožil ve službách české diplomacie a mým krédem byla a stále je loajalita k zemi, České republice nikoli konkrétnímu politickému proudu.

Pak jsem si ale připomněl rok 1989, kdy se naše země vrátila na cestu demokracie. Připomněl jsem si tehdejší atmosféru nadšení a entuziazmu. Přestože jsme tehdy žili v relativně špatných ekonomických podmínkách, nesvobodě a nedostatku, všichni jsme byli plní naděje. A dnes? Velká většina z nás žije v podstatně lepších ekonomických podmínkách než dřív, máme po čem toužíme, máme svobodu… Ale ten pocit naděje a víry v budoucnost, ten je pryč! Jsme frustrovaní, deprimovaní, litujeme zmařené příležitosti změnit Českou republiku na zemi, kde bychom rádi žili a na kterou bychom byli pyšní.