Naše „objektivní“ média však již zapomněla dodat, že matka obou synů, nezákonně držených v Norsku, byla, dle dostupných informací, zproštěna všech obvinění norské strany, týkajících se jejího údajného špatného zacházení se svými dětmi, již v lednu 2013. Pokud tedy ani po zproštění obvinění norské úřady nekonaly v matčin prospěch, bylo jednoznačnou povinností naší diplomacie intervenovat ihned! Nikoli až skoro dva roky po vyvrácení všech obvinění!

To kdyby se jednalo o americké děti, to by bylo jiné „kafe“. V průlivu Skagerrak (průliv směřující ze Severního moře k norskému hlavnímu městu) by jistě dávno kotvila americká 6. flotila se všemi svými hlavněmi namířenými na ubohé Oslo. A Norové by děti vrátili ihned, s mnoha omluvami a v hluboké úkloně.

Američané, a mnohé jiné země, sebevědomější než naše, totiž své občany, opravdu reálně chrání. Rozdíl přitom vůbec není v tom, kolik válečných korábů nebo letadel mají k dispozici Američané oproti naší chudé České armádě.  Rozdíl je v práci diplomatů. V přístupu k jejich profesi, ve vědomí vlastenectví, ve svědomí, v morálce. Být diplomatem totiž není jen zajímavé a mnohdy i lukrativní zaměstnání. Je to (nebo by to alespoň být měla) opravdová služba. Služba zájmům svojí země a jejím občanům!