Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, dnes ráno jsem se v televizi opakovaně doslechla, že se tady prý scházíme kvůli důchodové reformě. Podívala jsem se pro jistotu do předložených materiálů, ale nic, co by do našeho penzijního systému přinášelo jakékoliv peníze navíc, jsem tam bohužel nenašla. Pokud tento návrh ministra práce a sociálních věcí má být nazýván reformou, pak bychom si asi měli nejprve redefinovat, co vlastně slovo reforma znamená. Měla jsem totiž za to, že skutečná důchodová reforma znamená nové zdroje, že znamená motivační prvky, které lidem usnadní spoření na důchod, že znamená strategické investice, pozitivní motivaci zaměstnavatelů nebo živnostníků, aby si na penzi, mají-li z čeho, odkládali více než dosud.

Nic z toho ale součástí předloženého materiálu není. To, co máme dnes projednávat, se soustřeďuje na dvě oblasti, na snižování budoucích důchodů a na prodlužování věku odchodu do důchodu. Je to podobné, jako kdybychom chtěli zreformovat vzdělávací systém tím, že jednoduše zkrátíme školní rok a zvýšíme počet žáků ve třídě, místo toho, abychom investovali do lepších učebních materiálů a kvality výuky, nebo jako bychom reformovali zdravotnictví tím, že snížíme počet lékařů a prodloužíme čekací doby, místo abychom zlepšili péči a vybavení nemocnic.

Asi sami vnímáte, že ani jeden z těchto přístupů by k řešení problémů nevedl, naopak, že by ho pouze odsouval a komplikoval. Stejně jako tato odfláknutá a na sílu tlačená změna. I ta totiž přinese jediné. Buď se z Česka stane ostrov pracujících a nemocných starců uprostřed Evropy, nebo dojde k masivnímu přesunu lidí v předdůchodovém věku na nemocenskou, do invalidního důchodu, na úřady práce nebo do předčasných penzí. Proč? No, protože délka zdravého života Čechů se za posledních 50 let prakticky nezvýšila, a protože neexistuje žádný seriózní důvod, proč by to v následujících 50 letech mělo být jinak. Jediné, co se zdárně prodlužuje, je délka života s nemocí. Cituji Ministerstvo zdravotnictví, které se v rámci připomínkového řízení vyjádřilo naprosto bez servítek: "Nelze neustále prodlužovat věk odchodu do starobního důchodu, neboť populace ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopna podat potřebný pracovní výkon i v následujících letech." Konec citace Ministerstva zdravotnictví k nejdůležitější změně, kterou dnes projednávaný zákon obsahuje.

Nenechme se proto mýlit. Tohle důchodová reforma žádná není, nikdy nebyla ani nebude. Předložené změny mají jedinou ambici, a tou je co nejvíce zkrátit pobyt v důchodu silným ročníkům sedmdesátých let, takzvaným Husákovým dětem. A to bude znamenat historicky největší ránu pro peněženky jedné z generací. Bude to svým způsobem pokuta pro ty, kteří měli tu smůlu a narodili se jako součást takzvaného silného ročníku.

Na základě technokratických predikcí prodlužování délky života hodlá Fialova vláda zkrátit důchodový věk milionům Čechů, a tím již v roce 2050 odklonit od budoucích důchodců do státního rozpočtu zhruba 170 miliard korun ročně. 170 miliard korun, které sebere silným ročníkům sedmdesátých let, protože není schopna dělat kroky nezbytné k tomu, aby zajistila obyvatelům naší země zasloužený pracovní odpočinek po dosažení 65 let věku.