Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená vládo, kolegyně, kolegové... Děkuji, pane místopředsedo.

Dnes tu máme projednat novelu pandemického zákona, jeden ze zákonů, který rozděluje nejen politickou scénu, ale - a to já považuji za mnohem podstatnější - rozděluje společnost. Všichni jsme to mohli vidět minulý týden, kdy se zde před Sněmovnou spolu s demonstranty, objevila dokonce šibenice. Tedy symbol, který do demokratického světa nepatří.

I proto jsem ho hned odsoudila. A nejen já, ale i řada dalších poslanců a politiků. Tím to ovšem nekončí. Nyní o víkendu se situace posunula ještě dál. Tentokrát se totiž šibenice objevila již přímo před domem mého stranického kolegy Iva Vondráka. Bez jakékoliv nadsázky bych chtěla říct, že toto je opravdu za hranou. My všichni bychom si zde měli uvědomit vážnost situace a přestat jí bagatelizovat slovy, že protesty proti tomuto zákonu vede jen malá část společnosti. Tím to ovšem nekončí. Tisíce e-mailů, činy jako tento, protesty veřejnosti a tak podobně, to vše by pro nás zákonodárce mělo být jasným signálem, že ten sporný návrh je třeba důkladně probrat. Nechat smysluplnost posoudit odborníky a především ho musíme vysvětlovat veřejnosti.

Měli bychom naslouchat i jejímu názoru. Teprve pak dělejme další rozhodnutí. To musí platit především pro vládu. Ostatně je pravda, že už přijetí původního zákona neprobíhalo tak, jak by mělo. Byl přijímán narychlo, pod neskutečným tlakem tehdejší opozice a navíc ještě v mimořádně složité pandemické situaci. A co si budeme povídat, také se to plně ukázalo, když řadu důležitých opatření shazoval soud. Mám pocit, že teď se chce vláda zachovat ještě hůře. Epidemická situace je jiná než byla, opozice ji nikam netlačí, na diskusi je čas. Stejně jako na vysvětlování veřejnosti.

Ale my jsme zase ve stejné situaci jako před pár měsíci. Jen nyní už ne opoziční, ale vládní koalice chce opět protlačit na stůl svoje představy a nápady bez ohledu na to, zda to dává smysl nebo ne.