Děkuji za slovo, pane místopředsedo. No, pane ministře, mí kolegové vás opakovaně, a myslím si, že velmi slušně a velmi korektně žádali, abyste vystoupil před uzavřením rozpravy, abyste prostě reagoval na naprosto jasné zkušenosti, ať už mého ctěného kolegy Josefa Bělici, Tomáše Kohoutka, kolegyně Bereniky Peštové, a určitě jsem na někoho zapomněla, to znamená kolegy a kolegyně z regionů, kterých se to bezprostředně nejvíc týká, tato vaše úprava, kterou nazýváte tak honosně podporou bydlení. Vy jste prostě za mě zbaběle počkal, až se rozprava uzavře, prostě bál jste se těch reakcí, bál jste se postavit těm kolegům, bál jste se reagovat, a to, prosím, jste, pokud vím, z Karlovarského kraje, takže to je pro mě úplně něco nepředstavitelného, jak jste se teď zachoval. Vzal jste si až závěrečné slovo a tam jste vlastně nám řekl, co jste říct chtěl, aniž byste na ty reakce, které tady zazněly, abyste prostě na ně reagoval. Já proto dávám, pane místopředsedo, procedurální návrh v souladu s § 66 odst. 3 (Jednacího řádu) navrhuji, aby Sněmovna se usnesla na opětovném otevření rozpravy, což vlastně toto ustanovení připouští. Je s jediným důvodem, aby mí ctění kolegové, kteří už teď reagovat nemohou, tak reagovat mohli. Dávám za ně svoje slovo, že to nebude obstrukční, nebude to dlouhé, bude to naprosto věcné, a prosím, pane místopředsedo, abyste o tom mém návrhu dal bezprostředně hlasovat. Děkuji.