Už pár dní máme nového prezidenta. Sledovat první kroky Petra Pavla v úřadu je opravdu potěšení. K jeho proslovu při inauguraci nemohu obsahově nic namítat. Sám jsem sledoval to nadšení a euforii davů v televizi, na Hradě jsem být bohužel nemohl. A měl jsem velkou radost, že jeho první zahraniční cesta vedla do Bratislavy na setkání se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou.

Ale jsem dědek starej, podobnou inauguraci jsem zažil čtyřikrát a podobných euforií také několik. Pamatuji si to nadšení v roce 1945 a necelé tři roky na to jsme částečně vlastní vinou ztratili svobodu. Také si pamatuji tu euforii v roce 1968, byl jsem tehdy po dlouhé době v Praze a divil se, co se tady děje. Rok na to začala druhá normalizace, která nám taky vydržela dvacet let.