Minulý týden na chvíli rozvířil stojaté letní vody mediálního prostoru nápad generálního ředitele ČT Dvořáka, aby se povinnost platit koncesionářské poplatky za televizi nově rozšířila i na majitele zařízení s připojením na internet.

Pochopitelně se objevila vlna rozhořčené kritiky. Oprávněně. Na druhou stranu, já se na svém notebooku na ten ČT Sport fakt dívám. A naopak nikde není psáno, že se majitel televize dívá na svém přijímači zrovna na kanály České televize. Pouze může. A to je naprosto stejně (ne)spravedlivé, jako kasírovat vlastníka zařízení s připojením na internet, kde signál ČT běží.

Poplatek (lépe by se mělo říkat „daň“) by měli platit buď všichni anebo nikdo. Legislativní vzduchoprázdno, ve kterém se „veřejnoprávní“ služba ČT (a ČRo) vznáší, je vskutku fascinující. Dokonce ještě víc, než jsem si donedávna myslel, než mě s realitou seznámil Petr Žantovský ve své nové knize [1].

S poplatky, na kterých vybere ročně necelých 6 miliard, si ČT hospodaří sama. Krom toho má příjmy z prodeje vysílacích práv, CD a DVD s audiovizuálními pořady a samozřejmě z reklamy, zde v zákonem omezeném množství [2]. Schvalování rozpočtu podléhá sice Radě ČT, kterou volí poslanecká sněmovna [3], jenže do ní se volí jako do senátu – každé dva roky pět členů z patnácti – takže možnost kontroly daňových poplatníků je omezená. Nehledě na to, že se formálně dbá, aby vliv politiků na „nezávislou“ televizi byl co nejmenší.

Podrobný rozpočet, který v roce 2014 operuje s 7,054 miliardami příjmů a stejnou částkou výdajů, je k dispozici na webu [4], ale kdo z nás se v něm vyzná a dovede říct, je-li dobrý nebo špatný? Já si všiml snad jen toho, že náklady na výrobu publicistiky a zpravodajství, které bych osobně považoval za stěžejní, pokud si chceme hrát na objektivní a nezávislou televizi, jsou sotva čtvrtinové v poměru k celkovým nákladům na výrobu pořadů. Je pravdou, že zákon ČT ukládá i tvorbu dalších žánrů včetně „uměleckých, dramatických, sportovních, zábavných a vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládež“ [5], ale pořád si myslím, že například suma nákladů na dramatickou tvorbu by nemusela překonávat sumu na zpravodajství a publicistiku…