Stačilo ovšem sledovat včerejší pořad ČT, aby občanům České republiky bylo zřejmé, že implementace referend do českého systému parlamentní demokracie v podání Úsvitu je nejen nemožná, ale i nebezpečná. A to nejen ve vztahu k platné ústavě či mezinárodním závazkům a smlouvám. A je zajímavé, že tohle zaznělo nikoliv od oponentů návrhu zákona, ale přímo od rodilého Švýcara.

Úsvit přímé demokracie se začal blížit svojí populistickou politikou na roveň Britské národní straně, francouzské Národní fronty či Strany svobodných. I když z hlediska jejich popularity či politického vlivu jim nesahá ani po kolena. Úsvit totiž zneužívá současných hospodářských problémů či vysoké nezaměstnanosti a navrhuje rychlá a jednoduchá řešení. Řešení, která jsou sice líbivá v očích veřejnosti, ale která tyto problémy nevyřeší. Připomínám, že pohled reprezentantů této strany na migrační politiku, některá sociální témata, neustálé útoky na demokraticky zvolené představitele nejsou slučitelné s evropskou demokracií. Pokud někdo tvrdí, že v naší zemi jsou nejvyšší daně a že nikdy v dějinách  nebyli lidé státem tak olupování jako dnes, pak nejen že lže, ale zároveň vyvolává nenávist vůči státním institucím, minoritní společnosti, imigrantům i  samotným demokratickým principům země.

Velmi rádi se zástupci tohoto hnutí ohánějí lidem a navenek ukazují, jak těžce pro něj pracují. Přitom drtivá většina předkládaných návrhů zákonů jsou legislativní zmetky, vytvořené bez provázanosti na současnou legislativu. Možná, že si poslanci Úsvitu vůbec neuvědomují, že takto připravené zákony nelze ve druhém čtení vůbec opravit. A pokud někdo na tyto chyby upozorní, pak je označován za zloděje, lumpa či člověka, který nechce, aby rozhodovali sami občané.

Tato neustále opakovaná rétorika v sobě skrývá nacionalismus smíchaný s prvky xenofobie, nesnášenlivosti a pohrdání. Pokud někdo srovnává současnou demokracii se zlodějskou diktaturou, pokud se hovoří o svobodě slova jako o svobodě lhaní, pak je těžko uvěřit, že tito politici hodlají jít cestou občanské společnosti a parlamentní demokracie. Historie by nás měla poučit o tom, že vytváření opětovně nějaké třetí cesty se našemu národu nemusí , tak jako mnohokrát, vyplatit.