Navrhovaná novela zákona o Vojenském zpravodajství byla již projednávána v minulém funkčním období a nebyla přijata z problematických důvodů, které navrhované znění stále představuje. Jistě si všichni uvědomujeme, že vláda, potažmo ministerstvo obrany, musí reagovat na nové hrozby, včetně možného kybernetického útoku a musí zajistit kybernetickou bezpečnost. Nicméně tu by mělo ve spolupráci s Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) zajišťovat ministerstvo vnitra a zpravodajské služby.

A to včetně Vojenského zpravodajství a Armády ČR k zajišťování kritické infrastruktury v oblasti obranyschopnosti země. Prostě proto, že kybernetické útoky jsou již dnes trestným činem ohrožující bezpečnost občanů a České republiky.

Pokud rozvineme kybernetickou hrozbu na možnost cíleného kybernetického útoku, který má za cíl vyřazení prvků obranyschopnosti země či jejich ovlivnění ve prospěch cizího státu, pak se jedná o tolik potřebnou kybernetickou obranu. A její součástí může být i schopnost kybernetického protiútoku vůči systémům, které kybernetický útok vůči naší zemi provádí.

V tomto případě je garantem obranyschopnosti Armáda České republiky a ministerstvo obrany. Proto je chybou, když se rozšíření kompetenci týká toliko vojenské zpravodajské služby. Ta by měla mít, tak jako i v jiných případech, schopnosti získávat informace, které jsou potřebné k identifikaci útočníka kybernetického ohrožení země či získání informací, sloužících k varování před takovým útokem na prvky obranyschopnosti země.