Vše začalo chybně provedenou privatizací, kdy se prodávala infrastruktura a rodinné stříbro ve formě strategických firem. Obchodování ČEZ s elektřinou na burze v Lipsku je rozhodnutím vlády. Toto rozhodnutí vlády ukazuje, že vláda hájí zisky této polostátní firmy a naši občané a firmy přispívají vysokými cenami za energie k vyšší životní úrovni sousedního Německa. Přitom energetické kapacity, jejich dostupnost a cena energií výrazně ovlivňují náklady domácností a podniků. Pokud k tomu přičteme výdaje na nepromyšlenou cestu k přímotopům či přechod na „zelenou energii“, vysoké náklady na bydlení a výrazné snížení konkurenceschopnosti jsou důsledkem těchto rozhodnutí.

Několik čísel. U nás se vyrábí elektrická energie za 25 haléřů za 1 kWh, ale domácnosti platí deset korun. A tato cena se neustále zvyšuje. Protože naše země nemá podepsané dlouhodobé kontrakty na dovoz plynu a plyn nakupuje z Německa, naše domácnosti platí 25 korun za 1 m3. Přitom cena plynu z RF činí šest korun za kubík plynu. Podobně jsou nuceny hospodařit i české firmy. Problémem je i pseudoprivatizace ČEZ a energetiky obecně, kdy akcionáři ČEZ chtějí maximalizaci zisků z burzovních spekulací.

O povolenkovém byznysu se toho napsalo také dost, ale vláda tyto prošustrované emisní odpustky řešit nehodlá. Naopak navrhuje, aby se ČEZ rozdělil na „nepotřebnou část“, která vyrábí a vydělává. Ta se má předat do rukou soukromému kapitálu. A nevýdělečný zbytek si stát ponechá, aby mohl určovat „garantované ceny domácností“. A tyto rozdíly bude krýt pomocí dotací ze státního rozpočtu. Opravdu chytré a odpovědné řešení. Není liž pravda. A kdo to opět zaplatí? No přece opět čeští daňoví poplatníci. Vazby politiků na ČEZ jsou dlouhodobé, a jak je vidno, i velmi účinné.