Velký neúspěch zavedených demokratických stran v letošních volbách, a to bez ohledu na to, zda hájí pravicový či levicový program, bude zajisté vyžadovat řadu analýz a hodnocení. Přesto je již dnes jasné, že s převahou vítězné politické hnutí ANO 2011, sesbíralo protestní hlasy jak zprava, tak zleva. Silně mediálně podporované hnutí se zařadilo mezi další světová hnutí označovaná „catch all party“. Jejich podstatou není programová ukotvenost, ale naopak zacílení na celou společnost s cílem prosadit zájmy svých zakladatelů a dobýt politickou moc.

I v České republice je nutno počítat s vývojem, který sledujeme v řadě Evropských států. Programové rozkročení má dopady na stírání levicových a pravicových programů, přitom veřejnost se fragmentizuje, ztrácí soudržnost a kritické myšlení, společnost prakticky rezignuje na proniknutí do základních politických otázek i odpovědí. Naproti tomu stát ve snaze zvládnout sílící rozpory ve společnosti se stále více stává internacionalistickým, kdy se hranice mezi soukromým a veřejným začíná stírat. Klíčovými partnery státu se stávají velké organizace a zájmové skupiny, které mezi sebou zápasí o to, kdo má silnější lokty.

A také sílí nadvláda masových, zejména privátních médií. A to zejména tam, kde se veřejná komunikace transformovala do public relations, reklamy a zábavy. A pak není divu, že „catch all party“ jsou úspěšné. A to přesto, že málokdo rozlišuje lež od pravdy a poctivou politiku od té populistické. A pokud smícháme všeobjímající program se špetkou nacionalizmu, pak je vyhráno. Ovšem za předpokladu, že máte dlouhodobě převahu v PR a v médiích.