Vznik samostatné republiky v roce 1918 reagoval nejen na výsledek první světové války a poválečného uspořádání Evropy, ale zejména byl výsledkem sebeurčení národů, žijících na území tehdejší Československé republiky. Mimochodem velký státní znak z první republiky se stal jedním z nejhezčích na světě. Zároveň první republika stála na základech průmyslové velmoci tehdejšího Rakouska Uherska. A po vzniku samostatného státu se tato pozice posílila.

Z pohledu demokracie a svobody si však nedělejme iluze o tom, jakým způsobem tehdy fungovala politická elita, jak tehdy byly zajištěny práva zaměstnanců či zdravotní a sociální systém v zemi, ve které vzkvétal raný kapitalismus. Přesto tehdejší vedení země v čele s prvním prezidentem T.G. Masarykem nastavilo základy demokratické společnosti. Základy, které se staly tradicí pro rozvoj demokratické společnosti v České republice.

Události z roku 1938 odhalily ve vší nahotě tehdejší imperialistickou politiku nejvlivnějších zemí světa i jistou míru naivity menších a mladších evropských zemí. Nejen Polsko a Československo se tak staly obětí mocenské politiky nacistického Německa a jeho spojenců.

Poválečné volby ukázaly křehkost naší demokracie a nejednotnost demokratické politické reprezentace. Ta přispěla v roce 1948 k nástupu komunistů, kteří se za pomocí okupace vojsk tehdejší Varšavské smlouvy v roce 1968, udrželi u moci 41 let. A naši občané ve většině vyměnili občanské svobody a demokratické principy za sociální jistoty či plnou zaměstnanost.