Novela zákona o střetu zájmů již při svém projednávání v poslanecké sněmovně sklouzla k Lex Babiš, což ovšem neodpovídá původnímu vládnímu návrhu. Ten mimo jiné rozšířil výčet funkcionářů, na které zákon doléhá. Mimo jiné i o politické náměstky, vedoucí kanceláře obou komor Parlamentu i kanceláře prezidenta republiky. Z tohoto pohledu, i když výhrady pana prezidenta se týkají pouze dodatečně vložených paragrafů 4a, 4b a 4c, mám podezření, že veto prezidenta může souviset i s pozicí vedoucího kanceláře Vratislavem Mynářem. Novela o střetu zájmů zpřesňuje původní zákon tak, aby nebyl bezzubý a aby umožňoval z jednoho místa, to je centrálního registru oznámení, účinnou kontrolu. Zákon také upravuje definici střetu zájmů podle definice Rady Evropy a technicky vylepšuje původní znění zákona.

To, co pan prezident kritizuje, není skutečnost, že člen vlády nesmí podnikat či být členem statutárního orgánu, protože to je již zakomponováno v původním znění zákona. Ale kritizuje nový §4a, který znemožňuje veřejnému funkcionáři být provozovatelem rozhlasového či televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku. Údajně toto ustanovení je v rozporu s čl. platné ústavy a má za snahu ovlivnit volnou soutěž politických stran. Ale já se ptám, není naopak vlastnictví těchto sdělovacích prostředků jasným zvýhodňováním politických subjektů, které jsou zároveň „vlastněny“ těmito podnikateli. A zároveň je nutno zdůraznit, že stávající předseda politického hnutí ANO 2011 není jediným vrcholným českým politikem, který vlastní média. A takováto omezení politiky jsou běžná i v ostatních zemích.