Je sice legitimní, když pravicové politické strany chtějí a v případě vlád pánů Topolánka i Nečase to dokonce zrealizovaly, omezit přerozdělování národního bohatství mezi občany, ale i ony si uvědomují, že evropská kultura a její hodnoty stojí a padají se zajištěním elementární solidarity uvnitř společnosti. Dnes se často diskutuje například o míře solidaritě v daních, sociálním a zdravotním pojištění u živnostníků či u podnikatelů, tak jako se hovoří o výši minimální mzdy či obecně o výši odměny zaměstnancům. Do tohoto dialogu vstupují nejen politici, ale i odbory a zaměstnanecké svazy. A jsem přesvědčen, že je dobře, že existují pravidelné zasedání tripartity, projednávající navrhované programové kroky vlády.

Problémem české společnosti je v řadě případů její vnitřní rozdělení, což se projevilo například v průběhu a po přímé volbě prezidenta, postojem občanů k Mejdanu a k ukrajinské krizi či dnes ve vztahu k průjezdu amerických vojáků přes naše území. Snad jen sportovní úspěchy dovedou stmelit náš národ. Prostě jednota se nenosí a to dokonce ani v jednotlivých politických stranách. Ale vraťme se k tolik diskutované míře solidarity. Pro každý rozvoj společnosti je důležitá soudržnost společnosti a ta je dána uspokojováním potřeb a zájmů občanů. Míra této soudržnosti závisí nejen na kvalitě života, ale zejména na řešení každodenních problémů. Pokud se problémy neřeší, ale odkládají nebo se volí špatné řešení, pak dojde k akumulaci problémů, které mohou vyvolat odpor obyvatelstva.

Stát má řadu nezpochybnitelných funkcí, a´t je to zajištění bezpečnosti a obrany země, poskytování veřejných služeb jako je zdravotní péče, vzdělání, podpora kultury, až po kvalitní a pokud možno co nejvíce spravedlivý sociální a důchodový systém. A aby stát nebo v rámci přenesené působnosti samosprávné orgány mohly tyto činnosti zajišťovat, vybírají se daně. To není nic nového, vždyť již v bibli se hovoří o pasti na Ježíše Krista, kterou na něj připravili farizejové s Herodovi. Otázali se ho, zda je dovoleno platit daň císaři, nebo ne. A již tehdy si vyžádal peníz daně a zeptal se jich, čí jeto obraz a nápis? Farizejové odpovědi, že císařům. Tu jim Ježíš řekl: Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je boží, Bohu.