Boj proti hazardu je téma složité, populistické a pro mnoho politických subjektů i vhodným tématem na zviditelnění se. Rádi uvádí tisíce otřesných dopadů do života jedinců a rodin patologických hráčů, ministr Babiš pro zvýraznění škodlivosti přidal i stovky mrtvých. Zajisté každá závislost vytváří negativní dopady do života postižených, ale proč tedy takto důrazně nebojujeme třeba s alkoholiky a nezvýšíme spotřební daň. V nově oznámeném plánu, kde dodatečná daňová zátěž sázek roste násobně, počítá i růst výběru daně násobně a to je zásadní chyba. Neboť pokud budou nastaveny takto nově daně tak mnoho provozovatelů tento druh podnikání opustí, i dnes nám klesají počty výherních zařízení, takže je jisté, že slibované peníze český sport nikdy neuvidí, stejně jako státní kasa, neboť oni prostě nebudou. Co se však zajisté stane, bude přesun sázení a her do zóny šedé a černé ekonomiky bez jakýchkoliv odvodů a nastane zde stav podobný prohibici dvacátých let minulého století v Americe. Nikdo nebude veřejně sázet a hrát, ale za rohem tomu propadnou téměř všichni.

Navíc můžeme mapovat i další dopady do společnosti, které budou doprovázet útlum herního průmysl. Pojďme si veřejně přiznat, že v Čechách se hrálo a sázelo vždy a toto se bude dít i nadále. Je na odpovědných politicích nastavení vyvážených pravidel pro obě strany a minimalizace negativních dopadů do společnosti. Tímto neztratí společnost kontrolu tohoto podnikání a o další jeho životaschopnosti rozhodne trh, který nebude podporován pocitem „Zakázaného ovoce, které …….“